but Nobody Loves Free People?
Tenhle krátký post jsem napsal několik týdnů zpátky a úplně na něj zapomněl – až do včera, kdy zemřel Glenn Branca, jehož v textu zmiňuju. Dobře si pamatuju na jeho koncert před pár lety v Polsku, ze kterého jsem odcházel naporcovaný jako nikdy předtím ani potom. Geniální mág, pán kytar se dvěma těly a noiseový hrdina. R.I.P. ⚫⚫⚫ Gosheven, vlastním jménem Bálint Szabóe, …
Snakepiss letos nahrál moji prozatímní desku roku (příznačně nazvanou Hell Shit), zatímco Lila Tirando a Violeta dala, kromě jiného, dohromady zabijácký mix pro náš web. Jejich kolaborace je pro mě logicky velkou událostí, srovnatelnou třeba s rozestoupením země nebo roztržením duše pomocí dvou od sebe se rozjíždějících kamionů… „The devil, he never liked me“ zní dvojhlasně úvodní linka a je to …
Čínská královna rozpadajících se snů, unavených iluzí, nezastavitelného pláče a nejtemnějších příběhů. Momentálně mnou asi nejposlouchanější umělkyně, napříč všedními i nevšedními světy, s divokou diskografií. Letos vydala alba u labelů jako Quantum Natives nebo The Worst, trackem se mihla taky na velkolepé kompilaci Self Salvation od Genome 6.66Mbp. „Imagine a darker Björk or a more tortured Kate Bush singing fractured …
Už nevím, kdy přesně jsem se s muzikou Èlga aka Laurenta Gérarda setkal poprvé, ale byla to myslím deska Mil Pluton, jejíž bizarní, znepokojivý zvuk mi rozhodil sandál a donutil mě věřit na nespalitelné mosty mezi musique concrète, tribálním výplachem a kryptickými zaklínadly. Mimochodem mihnul se na ní i Bill Kouligas (PAN). Když teda Low Jackův label Éditions Gravats oznámil Èlgovu …
Nový mix nám poslal Yearning Kru, šéf kolektivu Quantum Natives a jeden z našich momentálně nejoblíbenějších producentů, vydávající na labelech jako Planet MU, Mantile nebo Kaleidoscope. Glass Burrows obsahuje dvacet čtyři minut dříve nevydaného materiálu, v rámci nějž Kru tříští abstraktní krásy a pomocí svého typického zvuku vykresluje další (tentokrát skleněný) fantasy svět, ve kterém bychom chtěli žít napořád. Na tuhle muziku …
Není to tak dávno, co nám Dream Catalogue oznámil nadcházející plán pro vydávání nových alb: „Whenever we feel like.” Ještě, že mám svůj diář vždycky po ruce. Poté, co jeden z majitelů labelu David Russo vydal loni pod aliasem HKE asi devět alb, svěřil se světu se svým alkoholovým démonem a odevzdal Dream Catalogue do rukou nových vlastníků – Danaseus a …
IDM, jakkoliv je tento výraz kontroverzní, okolo sebe vždy soustředil podivíny s culíky, kteří se jednoho dne prvním ranním spojem definitivně odploužili z nekonečné nelegální party a našli svoje místo raději zakořeněni v pohodlném křesle s jedňákem v ruce. Jedním takovým culíkem je i Lord Pusswhip. O tomhle Islanďanovi, jehož jméno by se dalo volně přeložit, s prominutím, třeba jako Pan Kundokára, jsem se …
Aby bylo hned na úvod jasno – tahle deska nezní jako TV znělky z osmdesátek, tahle deska jsou TV znělky z osmdesátek. Aspoň myslím. Dohromady ale tvoří dokonalou utopickou vizi, kde to nejtemnější na co můžeš narazit, představují černé vzory na tygrovaných kamaších jednorožce hrajícího melancholická sóla na saxofon. Label Power_lunch corporation se od roku 2016 specializuje na všemožné mutace vaporvawe, plunderphonics …
Evitceles je bulharský producent, pro jehož emotivní „underwater“ distorze máme zhruba od loňského EP Imperfect Charm na Opal Tapes abnormální slabost. Letos už stihl vydat geniální desku u labelu Seagrave, na níž kombinuje nejšpinavější dub techno s mysteriózním vangelismem, a co jsme se tak bavili, není to jeho poslední letošní release. Tenhle mix je pak asi to nejtemnější, co jsme zatím …
Na únorové Silent Night v Divadle Ponec jsem se asi ve dvě ráno potkal cestou ze záchodu s Loto Retinou (tu noc zavdal v divadle nepopsatelný sci-fi set). Vyprávěl o tom, jak se poslední dny toulal lesem, já zase, jak mám v iPodu všechny jeho desky (cítíš tu symbiózu?) a přišla řeč i na nejoblíbenější labely right meow. Nebylo potřeba zmiňovat Orange Milk …