but Nobody Loves Free People?
Nový mix nám poslal Yearning Kru, šéf kolektivu Quantum Natives a jeden z našich momentálně nejoblíbenějších producentů, vydávající na labelech jako Planet MU, Mantile nebo Kaleidoscope. Glass Burrows obsahuje dvacet čtyři minut dříve nevydaného materiálu, v rámci nějž Kru tříští abstraktní krásy a pomocí svého typického zvuku vykresluje další (tentokrát skleněný) fantasy svět, ve kterém bychom chtěli žít napořád. Na tuhle muziku …
Není to tak dávno, co nám Dream Catalogue oznámil nadcházející plán pro vydávání nových alb: „Whenever we feel like.” Ještě, že mám svůj diář vždycky po ruce. Poté, co jeden z majitelů labelu David Russo vydal loni pod aliasem HKE asi devět alb, svěřil se světu se svým alkoholovým démonem a odevzdal Dream Catalogue do rukou nových vlastníků – Danaseus a …
IDM, jakkoliv je tento výraz kontroverzní, okolo sebe vždy soustředil podivíny s culíky, kteří se jednoho dne prvním ranním spojem definitivně odploužili z nekonečné nelegální party a našli svoje místo raději zakořeněni v pohodlném křesle s jedňákem v ruce. Jedním takovým culíkem je i Lord Pusswhip. O tomhle Islanďanovi, jehož jméno by se dalo volně přeložit, s prominutím, třeba jako Pan Kundokára, jsem se …
Aby bylo hned na úvod jasno – tahle deska nezní jako TV znělky z osmdesátek, tahle deska jsou TV znělky z osmdesátek. Aspoň myslím. Dohromady ale tvoří dokonalou utopickou vizi, kde to nejtemnější na co můžeš narazit, představují černé vzory na tygrovaných kamaších jednorožce hrajícího melancholická sóla na saxofon. Label Power_lunch corporation se od roku 2016 specializuje na všemožné mutace vaporvawe, plunderphonics …
Evitceles je bulharský producent, pro jehož emotivní „underwater“ distorze máme zhruba od loňského EP Imperfect Charm na Opal Tapes abnormální slabost. Letos už stihl vydat geniální desku u labelu Seagrave, na níž kombinuje nejšpinavější dub techno s mysteriózním vangelismem, a co jsme se tak bavili, není to jeho poslední letošní release. Tenhle mix je pak asi to nejtemnější, co jsme zatím …
Na únorové Silent Night v Divadle Ponec jsem se asi ve dvě ráno potkal cestou ze záchodu s Loto Retinou (tu noc zavdal v divadle nepopsatelný sci-fi set). Vyprávěl o tom, jak se poslední dny toulal lesem, já zase, jak mám v iPodu všechny jeho desky (cítíš tu symbiózu?) a přišla řeč i na nejoblíbenější labely right meow. Nebylo potřeba zmiňovat Orange Milk …
Třikrát pootočit celým tělem tam a zpět, lehce natáhnout nohy, rukou jemně uhladit polštář, přetřít prostěradlo kůží, několikrát se zhluboka nadechnout, nechat se ležet, nechat se nadechnout, nechat se otočit, natáhnout prostěradlo, uhladit kůži. Album, které poslouchám v noci těsně před spánkem, má většinou zvláštní (až výsadní) postavení – předchází mu rituál uléhání, soubor víceméně pravidelných pohybů a návyků, které však …
Staré nástroje a nová muzika. Zvuk, který je povědomý, ale směřuje někam, kam jsme ještě úplně nedohlédli. To všechno zajímá Park Jiha, jihokorejskou hudebnici, která hraje na piri a saenghwang, bambusové dechové nástroje. Její debut Communion je deskou protikladů. Je to hudba tradiční i futuristická, ambientní ale i free jazzově rozmáchlá, minimalistická i výrazně expresivní, tichá i hlasitá. Hypnotická cesta …
Jaké to asi je, ocitnout se na jiné planetě a najít předměty, jejichž účel je vám naprosto neznámý? Nejspíš takové artefakty ohmatáte, zkusíte s nimi manipulovat, ale jejich funkční mechanismus vám pravděpodobně zůstane navždy utajen. Přesto se však můžete dobrat zajímavého výsledku. Asi takhle přistupují Big Bold Black Bone ke svým nástrojům. Emerge je vlastně dvojčetem loňské skvělé a radikální …
Když jsem o Submission to Fantasy psal na twitteru jako o drum and bassovém albu dekády, možná jsem trochu přeháněl. fdsdf bubny a bassy spíše rozkládá a následně intoxikuje futurismem kyberpunkové kinematografie, než aby tě nechal celou noc bezstarostně tančit v triku „Where were u in ’92“. Lásku k breakbeatu a devadesátkovou taneční výchovu ale nezapře. Přes vejcovody parketu se na …