obr

WWWINGS – PHOENIXXX

gin_platonic Hudba 2 Comments

Samozvaná emo-core trojice Lit Internet, Lit Daw a Lit Eyne se tváří v tvář zatím nesetkala, přesto dokázala v téměř totalitních podmínkách – díky vynalézavosti, která je Rusům na síti vlastní – vést hudební blog, padnout do oka kalifornskému podhoubí netlabelů jako Infinite Machine nebo mysteriózní TAR a vyslat jejich prostřednictvím hned několik svých podchlazených EPček do teplých krajin.

Píše se rok 2015. Prostřednictvím anonymního instant messengeru Telegram létají mezi Sibiří, Kamčatkou a Ukrajinou nad oparem tamější dystopie okřídlené fragmenty budoucího alba PHOENIXXX. Desky, která zamrzla v cenzurovaných vodách internetu, aby znovu povstala z popela na letos stále nevyhasínajícím Planet Mu.

Album je doutnajícím skicákem abstraktních nápadů, úryvkem rozepsaného scénáře proměnlivého jako skeče klaustrofobické, fantaskní tragikomedie. Střih. Ignite. Procházka krajinou v noci. Bos, obnažen, vybaven polosmrtelnou dávkou sebereflexe. Aethereal. Vnitřní teplo mizí z těla jakožto relativní, zmatečná iluze. S návaly chladu přichází chvíle netušeného sebepoznání. Era. Úlomek ledového krystalu se zarývá hluboko do chodidla, setrvačností je vysílán v původním směru krevního oběhu. Několikasekundový záblesk zaceluje ránu. Diváci tleskají, umělý smích jim nedává na vybranou. Ashes. Křečovité zápaly mánie střídají nekonečná údobí citové apatie.  Sirény v dáli ohlašují poplach, otupělost však vítězí nad pudem sebezáchovy. Mračna z popela dráždí sliznice. Akt poslechu na pomezí sadismu a orgie. Střih. Resurge. Probouzíš se nad ránem uprostřed lánů řepky olejky, v uvolňujícím se objetí ustupující tmy. Na pomyslných perutích stále zbytky námrazy z vyšších poloh atmosféry. Vědomí trpí dočasnou poruchou pozornosti. V očích žhne nová jiskra, dřívější hodnoty v nenávratnu.

Lit = a state of extreme intoxication  (Urban Dictionary)

Během pražského setu Kablam jsem se na baru stal nechtěným svědkem rozhovoru. Návštěvník v triku Dark Throne si usouženě stěžuje barmanovi slovy: „Však vona ta elektronická hudba je dneska mnohem agresivnější než ten metal, ty vole…“ Nejen metalová estetika tvoří důležitý doplňující prvek hudby samotné a je přebírána žánry, jejichž zvuk je mnohem více odpovídající překladu slova „metal“, viz. na albu hostující Endgame vysílající pravidelnou show s názvem Precious Metals na rádiu NTS, zaměřenou právě na experimentální klubovou hudbu. S hláškou dotyčného nemůžu než souhlasit. Kam až může agrese a destrukce v klubové hudbě zajít? Jak s oblibou tvrdí zase postavy české rapové pseudoscény: „Pochopíš za pět let, kámo.“ Příznačnější hlášku pro tak unikátní album, jako je PHOENIXXX, (bohužel) nenacházím. ©pipedream

 

Comments 2

  1. KK

    Jenom mi pořád trochu vrtá hlavou, jestli jsou to WWW inženýři, ingovým tvarem zpodstatnělé WWW nebo prostě jen KKKřídla…

  2. Pingback: Nejlepší alba roku 2016 | GIN & PLATONIC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *