iwc

Ian William Craig: Obrazy dronu

gin_platonic Muzika Leave a Comment

C’est une musique chatoyante que nous cherchons, donnant au sens auditif des plaisirs voluptueusement raffinés. Hledáme hudbu mihotavou, takovou, která našemu sluchu působí radost smyslně vytříbeným způsobem.

Když nevíš, co bys řekl či napsal, nech to na někom jiném. Ačkoliv se právě vymyšlená průpovídka nemusí vždy ukázat jako nejvhodnější přístup, tentokrát mi umožnila přenechat úvodní slova francouzskému skladateli Olivieru Messiaenovi. Svoji knihu Technique de mon langage musical (Technika mého hudebního jazyka), z níž uvedený citát pochází, vydal francouzský skladatel v roce 1944, tedy přibližně rok poté, co při cestě z laboratoře absolvoval Albert Hoffman na 250 mg diethylamidu kyseliny lysergové snad nejznámější (cyklistický) trip. Tato zdánlivě nesouvisející jména a události jsou význačné pro zkoumání pozoruhodného fenoménu smyslového prolínání, tzv. synestezie. Někteří lidé jí disponují přirozeně, Messiaenova schopnost slyšet barvu a vidět zvuk tvořila součást jeho výjimečné muzikálnosti a obecné umělecké citlivosti; u dalších mohou jím vytvořené hudební kompozice dočasně způsobit stejné vnímání jako produkt Hoffmanovy alkaloidové syntézy. Ostatně hudba je droga užívaná stejně často jako vzájemné přirovnání. O šedesát let později se pak v Kanadě zasloužil o distribuci vjemů další umný dealer.

Pokud se dostaneme k otázce, co tedy vyvolává hudební tvorba Iana Williama Craiga, odpověď bude znít: vyvolává fotografii. Prvotní materiál (zde kinofilm ustoupil magnetickým páskám) je zasunut na spirálu vývojnice v podobě cívkového magnetofonu. Roztok vývojky se jako zlato z hrdla přilévá postupně, zředěn pokaždé rozdílným poměrem dalších látek: syntezátorů, piána, kytary, akordeonu, cella. Negativní proces je tentokrát chápán jako počátek vznikajícího a návod k dalšímu obrazu, který zůstává skryt ve svém obráceném světě a z něhož vede jen mapa zaznamenaná ve světelné rozdílnosti odrazů skutečnosti. Až postupně a ve větším měřítku uvidíme projekci skladby v celé obsáhlosti. Její znázornění je ponecháno osudu ve zviditelňující alchymii a postupně se začínají rýsovat dojemně křehké a nestálé linie: doba tvůrcova i posluchačova úsvitu v jinak temné komoře, kdy se neznámé teprve rodí a bylo by možné věřit, že zachycený svět může znovu vzniknout v úplně jiných tvarech a v za bílého dne nemyslitelných variacích. Neustále se měnící použité technologie a nástroje jen částečně přičítají výsledek náhodě, značná zrnitost je přítomna vždy jako vlastní struktura dronové analogie.

Craigovo klasické hudební vzdělání v operním zpěvu je zmiňováno často, není však vokalistou stojícím na prknech, která znamenají svět, naopak sám autor svět teprve tvoří a vyvolává na tenkém povrchu pomocí dalších, k hlasu přidružených, substancí. Pokaždé vyjde na světlo množství obrazů v celé své (ne)dokonalé kráse a všechny najdeme uspořádané v několika albech. Zmiňme tedy dvě kolekce Craigových záběrů z galerie labelu Recital (A Turn of Breath, Craddle for The Wanting), expozice klavíru v albu Meaning Turns to Whispers, záznam destruktivní šachové partie s vlastním, předem poraženým strojem (Zugzwang for Fostex) nebo letošní dílo Centres jako fotografie dosud nejčistější a nejostřejší, zářící barvami neobvyklé harmonické kompozice.

Craig ničí a opotřebovává techniku svého hudebního jazyka, ale smysluplně. Rozklad a potenciálně destruktivní energie je mířena na vyšší cíl, vznik zvukomalebnosti a obrazotvornosti, navzdory světlu i tmě. Proud fotonů nezávislých na hmotné realitě jako halucinogenní main stream pod zkratkou IWC. Už vidíš ten zvuk? ©krystufekrobin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *