packshot1-768x768

Nick Cave & The Bad Seeds – Skeleton Tree

administrator Muzika 1 Comment

Jsou příběhy, které nechceš vyprávět. A i kdybys chtěl, bylo by složité najít ta správná slova. Nick Cave byl ale vždy vypravěč. Nikdy se nezdráhal vzít momenty ze svého života jen aby je následně rozemlel a vyplivl na druhé straně jako písně. Každé slovo v nich bylo vždy vybráno s téměř maniakální obsesí. Perfekcionista, jenž dokázal strávit shrbený nad papírem celé dny. To už ale neplatí a tenhle příběh je jeden z těch, nad kterým se ani nedá přehnaně přemýšlet a pečlivě volit slova.

Skeleton Tree je deska odehrávající se v bezčasí. Cave v tíživé temnotě prochází osmi songy a zoufale hledá smysl ve světě, jenž se pro něj stal nepochopitelným. S minimalistickým zvukem si Bad Seeds začali pohrávat už na minulém albu Push the Sky Away a tady je ještě více umocněný. Pryč jsou vzletné pasáže typu „I’m transforming, I’m vibrating, I’m glowing“ z Jubilee Street, kdy Cave působil v divokých kreacích na pódiu jako posedlý kazatel. Pryč jsou bohaté aranže. Tohle je hudba zlomeného muže.

Celková syrovost je patrná hned od prvního singlu, Jesus Alone. Spíše recitující Cave doprovázený naříkajícími synthy. Do nich Warren Ellis zabodává v pravidelných intervalech smyčce. Hypnotický dirigent s rozpřaženýma rukama tahající za neviditelné nitky. Následující Rings of Saturn oproti tomu působí jako z jiného světa. V zasněné atmosféře, vzbuzující falešné pocity optimismu, se protíná rychlá kadence Caveových slov s jinak ospalým tempem celého songu.

Neexistuje návod na to, jak se vyrovnat se ztrátou dítěte. Zatímco pro Cavea se svět zastavil, pro všechny ostatní se stále žene kupředu. Je si vědom toho, že mu vlastně nezbývá nic jiného než dále natáčet desky. „The song, the song it spins now since nineteen eighty-four“ zpívá v Girl in Amber, připomínající zejména na začátku soundtrack k Twin Peaks. Největší koncentraci neklidu a nepochopení lze nalézt v Magnetu. Cave nechce být objektem lítosti a stává se nepředvídatelným pokud se jim stane. „I’m sawn in half and all the stars are splashed ‚cross the ceiling“ lamentuje a pod jeho slovy se nesměle dere na povrch klavír s akustikou. Jako by se i nástroje bály výrazně zasáhnout do jeho truchlení. „Don’t touch me“ opakuje naléhavě na závěr.

Skeleton Tree není dokonalé album. Soprán Else Torp v Distant Sky mi pořád přijde rušivý a vystupující z nastolené atmosféry. Zpěv v I Need You pro změnu balancuje na samé hranici snesitelnosti a žalem pokroucený hlas ve mně vyvolává pocit, že poslouchám něco, co bych vlastně neměl. Může být album až příliš osobní?

Cave se ale nakonec rozhodl, že bude šťastný. Bere to jako pomstu světu. Své současné rozpoložení sám popisuje jako „alright, but not alright“ a závěrečná Skeleton Tree, zakončená několikrát zopakovanou větou „And it’s alright now“ tento stav perfektně vystihuje. Jsou věci, se kterými se člověk vyrovnat nedokáže a to je v pořádku. @dresi

Comments 1

  1. Pingback: Vaperror – Acid Arcadia | GIN & PLATONIC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *