screen_shot_2016-09-08_at_12-30-57

Grischa Lichtenberger ‎– Spielraum | Allgegenwart | Strahlung

gin_platonic Muzika Leave a Comment

S posledním podzimním listím pomalu mizí barvami hýřící house i nevinnost, červenající se v horkém oparu zhýralých letních nocí. Nejen štiplavá rozmrzelost nad příchodem období anxiolytik a roláků přivádí nejednoho elitáře k zahalení se do poněkud temnějšího hávu. Rituál poslechu se navrací z hýření pod širým nebem zpět do vytopených pokojů s decentně osvětlenými stereosoustavami. Pro ortodoxní culíkáře nastává čas přijmout výzvy mnohahodinových abstraktních kompozic, které si s rozmařilostí léta příliš nenotují.

Hned několik chladných facek sází na naše tváře producent a vizuální umělec Grischa Lichtenberger – nejprve kolaborativní nahrávkou s čerstvým zástupcem labelu Halcyon Veil, Jesse Osborne-Lanthierem a nedlouho poté svým třetím sólovým počinem SPIELRAUM – ALLGEGENWART – STRAHLUNG. Albem, jež tvoří komplikovaná mozaika zakódovaných asociací ke třem variacím na nehmatatelné hodnoty okolo nás – SPIELRAUM aneb invisible freedom, ALLGEGENWART neboli invisible presence a STRAHLUNG, v anglickém překladu invisible force.

Poslech triptychu nabízí výjev zoufalého bloudění labyrintem, v němž zrakové ústrojí vypovídá svou funkci. Percepce je zaměstnávána zapeklitým rébusem, jehož sonické stěny jsou nezřetelné. Jejich přítomnost nicméně předznamenává do vědomí se deroucí intuice. Všudypřítomné bludiště konvencí a očekávání, jímž se dennodenně potácíme cestou nejmenšího odporu.

According to the trilogy’s press release, the EPs are „not conceptualised, but rather a collection of habits and strategies in relation to the titles,“ dealing with „the question of a connection between intimacy and the public sphere.“

Znepokojivou hloubku basů umocňuje nevyzpytatelnost slepých zvukových rozcestí. S každým tónem pociťuje zbloudilec poryv plíživého chladu, na jazyku se mísící s pachutí dezorientace. Akceptace důležitosti hledat jako odměna za nalezení cesty ven. Lacině se nabízející přirovnání k Autechre rozhodně není v případě SPIELRAUM – ALLGEGENWART – STRAHLUNG klišé.

Za pixely a glitchi sterilních přebalů alb zástupců německé preciznosti raster-noton se (kupodivu?) skrývají lidské tváře a jejich výraz vyjadřuje znechucení nad zhoubnými poměry, dlouhodobě i aktuálně panujícími ve společnosti. Moc hudby jakožto vyjadřujícího prostředku nebo mentálního úkrytu možná brzy nabyde nebývalých rozměrů. @pipedream

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *