croatian_amor_love_means_web_1024x1024

Croatian Amor – Love Means Taking Action

administrator Muzika Leave a Comment

Vizitka sedmadvacetiletého Lokeho Rahbeka dávno přesahuje standardní rozměry. Jedna z nejvýraznějších postav dánské hudební scény a zároveň spoluzakladatel stále rostoucího labelu Posh Isolation stojí za mnoha projekty, ať už ve společnosti dalších spřízněných tvůrců (Lust for Youth, Body Sculptures, Damien Dubrovnik, Vår…), nebo pod jedním ze svých alias (LR, Croatian Amor, Hvide Sejl…).

Jako Croatian Amor vydal Rahbek v uplynulých letech několik alb a EP, nejnovější počin Love Means Taking Action se od nich a dalších projektů liší nejen rozsáhlejší zvukovou paletou, ale i celkovou náladou desky, jejíž překvapivě jemná a přívětivá tvář dovolí zapomenout na autorovu obvykle výbušnější grimasu variující od post-punku k power electronics. Pořád je však zahalena tajemnou neprostupností, v každém případě nadmíru přitažlivou.

Úvodní An Angel Gets His Wings Clipped začíná solitérem ženského vokálu, jenž je v různých obměnách přítomný ve většině skladeb. Slyšíme tak všemožné podoby hlasové modulace, případně je hlas zastírán či jinak deformován nepředvídatelnou instrumentální složkou. Ta připomíná kaleidoskop plný barevných částic zrcadlících se na syntezátorových podkladech v bohatých abstraktních vzorech, které plynule přecházejí jeden v druhý, aniž by se kdy opakovaly.

Těžký, elektrizující parfém s esencí rozpadajících se vokálů Like Animal, vzdechy prostoupený No Sex Club Man nebo svůdně tepající Any Life You Want nenabízí alternativu k podlehnutí a totéž skladba Octopus Web, lapající do sítě propletených a těsně objímajících slov.

A sítí jsme prorostlí – chyceni v chapadlech online chobotnic ve stále vznikajících ekosystémech, kde se pohybujeme jako nové organismy s proměnlivou identitou, zanechávající digitální otisk. Patří nám nové prostředí, do něhož expandujeme svoje životy, nejen ve smyslu rozšíření pole působnosti, ale i v možnosti navazování širších (ne nutně kvalitnějších) sociálních kontaktů. Touha poznat jiného člověka tak musí obsáhnout jeho prezentaci/prezenci a proměnu fyzické a mentální blízkosti v dalším prostředí.

interview-with-loke-rahbek-of-croatian-amor

Rahbek zde používá vokální samply jako médium k propojení lidstva a výzvu k lidskosti v tomto „druhém světě“, světě techniky. Zvuk je vytvářen i dále budován až vztahem přístroje a lidského elementu, zásahem člověka – pokynem v programovacím jazyku, činem v interaktivním prostředí nebo podobou vkladu a výstupu dat, do nichž promítáme sebe sama a zpětně se v jejich objemu opět nacházíme: „If I am to say something to feed into that machine, I think I have to somehow relate to the times I am living in. I think it’s an interesting one, we got completely new ways of interacting and communicating and they are fascinating to me. There is a lot of bad and a lot of good and it is all mixed up. I think the real world feels like a surreal collage dream a lot of the time,” dodává v jednom z rozhovorů Rahbek.

Obdobný postup můžeme považovat za společný jmenovatel současné tvorby dalších umělců (Holly Herndon, Andy Stott, ADR, Katie Gately, Peder Mannerfelt…). Vzhledem ke zdrojům či (post)produkčním zásahům je hlas často zbaven svých definujících atributů (nelze určit pohlaví, věk, podobu atd. jeho majitele nebo alespoň některé z těchto možných charakteristik, resp. mohou v díle nabývat různých podob). Přítomnost takto oproštěného projevu v nových podmínkách stále nese sdělení, kterému nezávisle na míře artikulovaného obsahu (pod)vědomě rozumíme a reagujeme na něj. Technologie umí sluch oklamat, ale jako by nezáleželo, zda byl zvuk generován stahy hlasivek nebo již vytvořenou aplikací. Pocit blízkosti je návykový, o to víc pak v dnešním komplexním dvojsvětě.

Rahbek na své desce využívá další rozdělení, a to anděl/člověk (Like Angel/Like Man) a pokud jsem zmiňovala absenci některých identifikujících charakteristik lidského hlasu či těla jeho majitele jako vzájemného pojítka, také podoba andělů je neznámá. Názory se různí v náboženských dokumentech i v uměleckých zobrazeních stejně jako v diskuzích, kdo nebo co by měl anděl být (a pochopitelně – zda vůbec existuje, případně jakým způsobem může zasáhnout do života člověka). Opět zde vidíme víru v blízkost a spřízněnost s někým nebo něčím, co nemůžeme přesně definovat, případně ji odmítnout se slovy „nic“ a „nikdo“. Další svět.

Název alba a témata prolínající celou desku lze ilustrovat tvrzením, jehož autorem je psycholog Erich Fromm: Láska by měla být v podstatě aktem vůle… Miluji-li skutečně jednoho člověka, miluji všechny lidi, miluji svět, miluji život.“ A Tomáš Akvinský tvrdí: „Láska je přirozeně první úkon vůle a žádosti.  Andělé skrze rozum poznávají sám všeobecný ráz dobra, je jasné, že je v nich vůle, a tedy i láska.“ Pokud budeme anděly považovat za božské bytosti, zbývá se jen zeptat: A co je člověk? ©krystufekrobin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *