Nejlepší alba roku 2016

Jako každý rok přicházím se svým žebříčkem po funuse. Oproti loňsku je to klasický žebříček namísto seznamu, přestože pořadí je v tomhle případě stejně zbytečné jako úvodníky M. Pařízka a už pozítří ho pravděpodobně neobhájím ani před sebou samotným. Sliboval jsem chlebíčky, předkládám černou žluč.

2016 byl rokem, kdy jsem přestal chodit na koncerty, zase se nenaučil pořádně anglicky a v Čechách se několikrát marně dovolával Radegastu. Pro blog jako takový byl ale zásadním. Oproti dřívějšku tady začalo psát dvakrát více lidí, konkrétně zhruba šest, čímž se tak nějak začala naplňovat moje představa blogu jako volném, nijak ohraničeném kolektivu individuí, píšících bez myšlenkových křečí o věcech, o nichž mají potřebu psát (a má smysl o nich psát), s primárním zaměřením na hudbu, filmy a knihy – což jsou podle všeho plnohodnotné složky života podobně jako třeba fitness, osobnostní rozvoj nebo Erasmus.

Založili jsme si stránku na Facebooku, bez které by tohle asi nebylo možné, jakkoliv jsem se tomu z počátku bránil. Začali jsme si podepisovat texty a umělci, jichž se týkaly, na ně reagovali, obdrželi jsme několik zbytečných tiskových zpráv, tři nebo čtyři poděkování, jednu výhružku žalobou a zažili si chvilku slávy na koncertě Iana Wiliama Craiga. Podtrženo: velký rok.

Po zakoupení domény jsme blogu dávali rok, než z něj uděláme fanstránku Olivie Wilde. Ta možnost pořád doutná pod povrchem a přijde den, kdy budeme muset znovu zvážit, jestli má cenu ještě psát o hudbě a filmech, nebo bude přínosnější se zaměřit na fotomontáže a podobné blbosti. V následujícím roce bude blog každopádně pokračovat jako doteď, rádi bychom přihodili i nějaké rozhovory a fotogalerie. Díky všem, co sem občas zajdou a dají nám najevo, že ve zdejších textech našli chvilkový útěk od neúnosností moderního světa.

Pozn.: Jacquesmort sestavil svůj žebříček TADY, krystufekrobin TADY , protože na jednom bychom se společně nikdy nedohodli. //Linky k poslechu ukázek, často i celých alb jsou vloženy v coverech.

40. M. Rav – Common Purpose

39. Various Artists – Bala Comp, Vol. 1

38. Prince of Denmark – 8

37. Jay Glass Dubs – New Teeth for an Old Country

36. Sangam – You Forget This

35. Dane Law – United In Dance

34. Autechre – elseq 1–5

33. rkss – Top Charted

32. v1984 – Becoming (N)one

31. Insha – Dysplazia

30. Julius Eastman – Femine

29. Omar-S – The Best!

28. Sophia Loizou – Singulacra

27. Blessed Intiative – Blessed Intiative

26. Peder Mannerfelt – Controlling Body

25. Kane Ikin – Modern Pressure

24. Brood Ma – Daze

23. HKE – Omnia

22. Seekersinternational – RaggaPreservationSociety

21. Graham Lambkin – Community

20. Cocainejesus – We’re Worried About You

19. Valerio Tricoli – Clonic Earth

18. John T. Gast – Inna Babalon

17. WSR – Chambers

16. D.Å.R.F.D.H.S. – Förensligandet

15. Equiknoxx – Bird Sound Power

14. Basic Rhythm – Raw Trax

13. Yves Tumor – Serpent Music

12. Low Jack – Lighthouse Stories

11. Gobby – No Mercy Bad Poet

10. Kristoffer Lo – Black Meat

„Šílenství. Jak jinak označit to, když vezmeš člun, naložíš na něj tubu, trombon, efektové pedály a reproboxy a zamíříš k majáku na ostrově u jižního pobřeží Norska, kde se zrovna schyluje k bouři. Kristoffer Lo udělal přesně tohle. Ne proto, aby s bouří bojoval, ale aby s ní vedl dialog. Maják v bouři a uvnitř člověk. Tři rozmluvy, každá na jiné téma.“ (zbytek textu tady) Oblíbená deska Leylanda Kirbyho.

9. Bryce Helm – Persona

„Bryce Helm je premiantem ve třídě housových outsiderů, za svůj cit pro tepající paradigmata byl pochválen snad i ředitelem školy. Nebojí se experimentovat, nebojí se samoty ani masivních space jamů. Tracky na téhle kazetě šlapou jak rumunské teenky, jejich éteričnost pak může dancerům pomoci ke znovuzrození v novém, izolovaném světě. Průsečík internetové anonymity a hip klubu.“ Absolutní zjevení. Kolektivní text aka kolektivní vina taktéž k přečtení na blogu.

8. LILLITH双生 – (SEASON_0) Hazard Garden

„The future is vapour and that vapour is hard“ psal Zomby na svém twitteru v souvislosti s nastupující vlnou hardvapouru. Pro mě osobně je to nejvýstižnější definice podstaty Hazard Garden. Desku otevírá dvanáctivteřinové intro s názvem „Brought To You By _ _ _ _ _“ a uzavírá track „New Machine (Body Hammer)“. Zběsilé trapové hajtky, dystopická zvuková aura a hluboko pod povrchem syntezátory spolu s postmodernou. “After the apocalypse: it’s always been an eternal battle between the creator, the invention and the conscious.” Dream Catalogue je mým labelem roku 2016 (při zpětném pohledu možná i roku 2015).

7. WWWINGS – PHOENIXXX

„Píše se rok 2015. Prostřednictvím anonymního instant messengeru Telegram létají mezi Sibiří, Kamčatkou a Ukrajinou nad oparem tamější dystopie okřídlené fragmenty budoucího alba PHOENIXXX. Desky, která zamrzla v cenzurovaných vodách internetu, aby znovu povstala z popela na letos stále nevyhasínajícím Planet Mu […] Album je doutnajícím skicákem abstraktních nápadů, úryvkem rozepsaného scénáře proměnlivého jako skeče klaustrofobické, fantaskní tragikomedie.“ (pipedream) Metalový kult. Proč jsou WWWINGS jedním z nejzajímavějších producentských projektů posledních let si můžeš přečíst ve vyčerpávajícím článku od Thump s názvem Meet WWWINGS, the Internet-Based Trio Using Beats to Escape Post-Soviet Hell.

6. Huerco S. – For Those Of You Who Have Never (And Also Those Who Have)

Když nevezmu v úvahu Palmistryho, tak je For Those Of You Who Have Never (And Also Those Who Have) album, kvůli kterému se na blogu hádáme nejčastěji. Hudebně je rozkročeno někde mezi meditativním ambientem Gas (jehož album Pop Huerco zmiňuje jako nejdůležitější desku života) a naivním new age Hiroshi Yoshimury, přičemž nepostrádá Huercův dřívější lo-fi feeling. Pitchfork už stihl album zařadit mezi The 50 Best Ambient Albums of All Time, pro mě je to víc než cokoliv terapie.

5. Dedekind Cut – $uccessor (ded004)

Bannon se nejprve zprostil svojí junglové minulosti na LP Pattern of Excel pro Ninja Tune, aby posléze odložil i svůj pseudonym a už jako Dedekind Cut přišel s definitivním statementem $uccessor. Ambient ještě nikdy nereflektoval dobu tak, jako se to daří na tomhle albu. Popis na rateyourmusic hovoří za vše: ethereal, dark, cold, atmospheric, nihilistic, surreal.

4. Sam Kidel – Disruptive Muzak

Zoufalé pracovní fráze distancované od jakýchkoliv reakcí vnějšího světa vedou dialog s hudebním krásnem. „Hello? Is anybody there?“ Nikdo. Zní to asi jako by se operátor omylem dovolal do studia k Brianu Enovi. Strana B potom oprošťuje stranu A od hlasů a nabízí prostor pro diy hovor, jenž stejně nikdy nevyužiješ. Během roku jsem Disruptive Muzak cedil smutkem a v důsledku opakovaných poslechů zvedal poctivě všechna cizí čísla. Boomkat napsal: „… highlighting a dreamy melancholy and detachment in their [call centre workers] tedious roles and tortuous, Kafkaesque systems, one known from first-hand experience.“

3. Antwood – Virtuous.scr

Je umělá inteligence schopna vytvořit si vlastní etický kodex, emoce či popovou hudbu? „Viruous.scr je dotažená do perfekce mikrobiologovi vlastní, zvuky se ustavičně střídají, rytmy rychle gradují a bortí se, aby mohly být po několikavteřinových pasážích ticha a za zvuků stlačujících se pístů a tříštícího se skla opět precizně vystavěny. Během každého dalšího poslechu zní album naprosto odlišně, v závislosti na tom, na co z něj posluchač v tu chvíli na vědomé či nevědomé úrovni zaměří svou pozornost.“ Antwoodovi, potažmo Planet Mu se Martin (aka pipedream) věnoval v rámci druhého dílu neexistujícího seriálu Sound that doesn’t exist.

2. Demdike Stare – Wonderland

Kdo mě zná, ví že Demdike Stare je moje nejoblíbenější „kapela“. Jejich mixy, podcasty, seznamy použitých samplů a rozhovory se Seanem a Milesem mě navedly k hudbě, po jejímž poslechu už nic nebylo jako dřív. Setkání na vinylové burze v Utrechtu, kde posléze kurátorovali můj nákup vinylů z labelu Finders Keepers, od té doby uvádím v životopise. Wonderland se objevila bez ohlášení. Demdike Stare tady více než čarodějnické vize z prvopočátku rozvíjí svoje junglové odysseje, nastíněné už během Testpressing série, a stvořili zvuk, za který se modlím pokaždé, když dávám „play“. Beatová rychta na míru. Všechno to ale daleko lépe popsali na našem spřáteleném blogu optimisticunderground: „With this album, Demdike Stare approach a more straightforwardly modern tone, existing somewhere outside of time, but at least glancing at the last couple decades. No longer do their songs rumble with the anguished ghosts of the industrial revolution. Now the music evokes its own time, twisting dancehall, jungle percussion, and urban field recordings of 1990s techno through a signature maelstrom of headfuck production techniques. Every familiar tick and groove has been subsumed in something fierce and unpredictable. It’s a hot weapon in friendly hands.“ Něco jako splněný sen.

1. Paul Jebanasam – Continuum

O albu roku bylo loni jasno už v únoru, a stejně jako tehdy ani teď si nedokážu představit cokoliv (v jakémkoliv ohledu) mocnějšího, než Continuum a destrukci prostoru, v jehož souřadnicích posvátně pulzuje. Mám obavy, že něco takového se minimálně několik příštích let nebude opakovat. Od března mi tohle album praskalo z gramofonu a na poličce s vinyly přibyl ikonický výjev reaktoru. Nechtěl jsem do toho zatahovat celý vesmír, ale Jebanasamova astrofyzika k tomu vybízí: “… a speculative soundtrack to a timeline stretching from the primordial emergence of organic life through to the unknowable trajectory of the universe, it explores the magnitude of science’s reach and the precarious role of humanity within this vast evolving systém.” Kompozice se zrcadlí v nebeských událostech a fúzují algoritmické akce i buněčné chování se vznešenou tonalitou a všeobklopujícím pocitem chaosu. Sám Jebanasam o albu smýšlí jako o průsečíku fikce, kompozice a filozofie, přičemž zvažuje, jak by mohly být minulost, přítomnost a neznámá budoucnost sloučeny v jeden celek a vnímány z hlediska lidského i nelidského. Všeobecnou nepřítomnost kontinua ve výročních žebříčcích si neumím vysvětlit.

Žádné jiné album jsem nedoporučoval tak intenzivně jako tohle. Subtext pak zažil svůj možná nejsilnější rok. Celý text s několika dalšími výkřiky do tmy visí tady.