Bez názvu

Graham Lambkin & Michael Pisaro – Schwarze Riesenfalter

gin_platonic Muzika 2 Comments

Sám Graham Lambkin se již zdráhá svoji současnou tvorbu označit za hudbu – říkejme tomu třeba sound collage. Jak popsat, co dělá Pisaro, fakt nevím. Album vzniklo na motiv básně Arnolda Schoenberga. O to větší překvapení je, že tahle deska je na poměry toho, co tihle pánové tvoří normálně, a toho, co na Erstwhile vychází, vážně poslouchatelná.

Takže co to vlastně je? Album rámují dvě klavírové kompozice. Vše začíná tím nejhlubším tónem, jaký jen z klavíru můžeš dostat, zbytek not jakoby jim napsal sám Schoenberg. Jádro alba tvoří různé field recordings, které působí dojmem tzv. co dům dal. Vibrující telefon. Něco spadlo. Něco se rozbilo. Někdo mluví. Ne, ne. Někdo, kdo nemůže mluvit, se pokouší mluvit. Ze všech těžko identifikovatelných zvuků se opět vynořuje creepy klavírní linka. Následuje střídání klidných (klavírních) a dynamických (field recordings) pasáží.

Lambkin je mistra světa v navozování pocitů fyzického strachu a měřit se s ním může snad jen Jandek. Jestli ještě existuje nějaká dimenze hudebních běsů za The Shadow Ring, nechci to nikdy poznat. Pustit si Schwarze Riesenfalter, je jako jít na procházku do areálu psychiatrické léčebny. ©jacquesmort

https://soundcloud.com/experimedia/graham-lambkin-michael-pisaro

Jacquesmortův žebříček nejlepších desek 2015: http://jcqsmrt2015.tumblr.com/

Comments 2

  1. Pingback: 50 nejlepších alb roku 2015 | GIN & PLATONIC

  2. Pingback: Graham Lambkin – Community | GIN & PLATONIC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *