RM470_Lawrence_English_Cruel_Optimism

Lawrence English – Cruel Optimism

gin_platonic Muzika Leave a Comment

Snad každý máme jednu či více desek, které vědomě považujeme za zásadní pro náš současný hudební vkus – jsou to právě tato alba, která nám umožnila vnímat zvuk i jeho významy jinak a usnadnila cestu k dalším žánrům, hudebníkům nebo vydavatelstvím. Pro mě je takto důležitým dílem Wilderness of Mirrors od všestranného umělce Lawrence Englishe. Album vyšlo v roce 2014 na autorově labelu Room40, kde nalezneme produkci tak významných jmen jako je David Toop, Ben Frost, Grouper, Rafael Anton Irisarri a pokračovat bychom mohli dál. Cesta je načrtnuta.

O tři roky později English představuje svůj nejnovější počin – Cruel Optimism. I tady umně pracuje s hustotou zvuku, kterému stále ponechává rozeznatelné kontury v podobě pečlivě zakomponovaných melodických linek – malých návodů, umožňujících citlivější vnímání pohybů celé hutné matérie a vnímání stále přítomného kontrastu. Strhující i v těch nejklidnějších pasážích, tišící i během megalomanského budování hlukových stěn. A jestli English dříve přiznával inspiraci koncerty Swans, není důvod mu to nevěřit. Ne náhodou na novém albu spolupracoval právě s jejich bubeníkem Thorem Harrisem a kytaristou Normanem Westbergem.

Různé kolaborace jsou pro Englishovu více jak patnáctiletou hudební kariéru poměrně typické, v minulosti to bylo s například s japonskou ambientní skupinou Minamo, divou Tujiko Noriko či Liz Harris, s níž vytvořil pod hlavčikou Slow Walkers zatím jedinou, avšak o to výjimečnější desku. Loni se s Jamiem Stewartem (Xiu Xiu) podílel na soundtracku k výstavě fotografií Davida Lynche – společný projekt pojmenovali Hexa a vytvořili odpovídající zvukový doprovod k režisérovým černobílým záznamům industriálního prostředí.

CO_LPE_NW-1024x1024

Na Cruel Optimism se vedle členů Swans objeví například klavírista Chris Abrahams (třetina nezařaditelných géniů The Necks), švédský saxofonista Mats Gustafsson nebo dlouholetý přítel Heinz Riegler, který s Englishem dříve tvořil improvizační dílka ve skupině I/O3 a podílel se na jeho dalších sólových nahrávkách. Už by se nabízelo tvrzení, že takové množství hostů upozadí Englishův rukopis – pravdou však je, že zejména akustické nástroje jej vhodně doplňují a rozšiřují, nikoliv potlačují.

Vraťme se k samotnému názvu desky, odkazujícímu k dalšímu zásadnímu prvku pro tvorbu tohoto Australana, jímž jsou literární motivy. Deska The Peregrine je poctou autorovi stejnojmenné knihy J. A. Bakerovi, Wilderness of Mirrors vznikla podle verše T. S. Elitota, Cruel Optimism odkazuje na název díla Laurel Berlant. Co podle ní „krutý optimismus“ znamená?

Berlant tvrdí, že žijeme ve spojení s určitými představami „dobrého života“, a to i navzdory zhoršujícím se sociálním, ekonomickým a environmentálním podmínkám. Udržení této fantazie převládá bez ohledu na to, jak škodlivá nebo krutá fixace na ni může být. Umožňuje totiž lidem žít dál, i když se každodenní život stal vlastním průběhem krize, kterou kvůli její neustálosti a kontinuitě již není chápána jako stav výjimečný, nýbrž jako všeobsažná přítomnost. Právě uvědomění si této slepé uličky by mělo vést k vědomému nastolení podmínek jiných – podmínek, které se mohou s původními představami onoho „dobrého života“ vylučovat, avšak budou důkazem uvědomění si přítomného času a jeho neustálých proměn.

Lawrence English popsal album jako protestní, ale snad by se dalo popsat i jako klidně burcující. Sklady v jistých pasážích slouží k prodloužení jediného momentu, o to více si pak při následné změně zvuku posluchač uvědomí nevyhnutelný posun. English jde pořád dál a i my jsme pořád na cestě. ©krystufekrobin

Bandcamp

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *