a3591607196_10

Tim Daisy – Red Nation „1“

gin_platonic Hudba Leave a Comment

Kde je hranice mezi vyjádřením niterného prožitku člověka a kvintesencí lidství? Odpověď hledám v literatuře, výtvarném umění i hudbě. A chtěl bych říct, že při poslechu Red Nation 1 jsem ji našel, ale je to právě naopak – jsem ještě nejistější než dříve, navíc toto album rozvinulo síť otázek doplňujících.

Tima Daisyho jsem znal hlavně jako precizního bubeníka, který si dává záležet na detailech a z jehož hry je cítit, že přemýšlí o každém úderu do činelu. To jsme v jeho tvorbě mohli slyšet neustále, ať už spolupracoval s Kenem Vandermarkem, Johnem Tchicaiem, Davem Rempisem nebo třeba Fredem Lonberg-Holmem. Pokaždé byla jeho hra přesná a promyšlená.

Proto je pro mě album Red Nation 1 objevné a překvapivé. Daisy i tady nenechává nic navíc, každý zvuk je přesně tam, kde má být. Muzika, kterou hraje, je ale zároveň neuvěřitelně intuitivní a působí, jako by vyvěrala odkudsi z prodloužené míchy. Je živočišná a neotesaně lidská.

Daisy využívá zvuků všeho, co za život posbíral – gramofon, staré rádio, zvonky, dětské hračky, fragmenty magnetofonových pásek a samozřejmě bicí soupravy (nebo spíše jejich fragmentů). Z těchto zvuků vytváří koláž, kterou se proplétá mantrická rytmická linka, jež útočí na samotu v mysli člověka. Vyplňuje ji, nebo naopak hýčká? To záleží na konkrétním jedinci nebo možná i okamžiku. Ať je to jakkoliv, tento prožitek naplní každou buňku.

Ale jak takovou hudbu nazvat? Lo-fi, dekonstruované country, dadaistické blues, primitivistická improvizace nebo snad dokonce lungfish music? Všechno by se dalo obhájit; její intenzita nás dostává až na duchovní rovinu poslechu a z minima prostředků vzniká čtyřiatřicet minut hypnotického rituálu, který budete chtít absolvovat znovu. @siderorea

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *