950650_33

Ulrich Seidl: Safari

gin_platonic Filmy Leave a Comment

Na světě je jen pár věcí (výjevů), které ve mně nekontrolovatelně rozvíří pocity fascinace a odporu zároveň, a od kterých nemůžu odtrhnout oči, i když je mi špatně. Skromný výtah z osobního seznamu – píchání piercingů, slimáci, mrtvoly zvířat na silnici a filmy Ulricha Seidla.

Seidl je svým brutálně naturalistickým přístupem k vyobrazení absurdní reality proslulý. Bizár na diváky číhá nejen ve scénářích jeho hraných filmů, ale především v dokumentech. Klíčová strategie? Nalézt palčivé téma, nechat o něm promluvit vzorek vypatlaných existencí a všechno to zaznamenat v kompozicích tak promyšlených, přesných a esteticky dokonalých, že slovo „nepatřičnost“ se pro popis těchto oživlých obrazů stane tou nejlepší pomůckou. Názorným příkladem budiž snímek Ve sklepě (Im Keller, 2014), kde Seidl provede diváka podsvětím Rakouska, a to jak fyzickým, tak duševním. Střelnice xenofóbních důchodců, pro-Hitlerovské sklepní cimry strýčka Helmuta nebo BDSM doupě Frau Hildegardy. O zábavu není nouze.

safari

Poslední snímek z dílny „nejúžasnějšího zmrda“, Safari (2017), úspěšně posouvá hranici snesitelnosti zase o něco dál. Dokument nás zavede do stepí, kam si prominentní rakouští a němečtí občané jezdí pro zábavu, dobrý pocit či možná společenskou validaci zastřelit antilopu, zebru nebo impalu. Střet středoevropské kultury s jihoafrickými domorodci Seidl staví do nejčernobílejšího kontrastu, čemuž v několika vstupech silně napomáhá mozek stojící za celým „Auf Safari“ projektem. Nihilista? Možná. Šovinista? Jen ze zvyku. Rasista? Určitě.

Pokrytci se to tu jen hemží, a proto je dost možné, že tě na kolena nakonec nesrazí ona stoprocentně ikonická a neúnosně dlouhá scéna kuchání žirafy, ale prachobyčejná pokřivenost lidské nátury, čišící z každého vyřčeného slova. Člověk má chvílemi pocit, že Seidl zkouší, kolik toho divák vydrží.

Ještě ti není špatně? Tak si dej Safari na pořádném plátně. Možná trochu přesněji: Bombarduj telefonáty a emaily svoje oblíbené kino, aby zařadilo dokument do programu filmového klubu, protože tohle je zážitek jako málokterý. ©lin

„A kolik za pakoně?“
„Záleží na revíru.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *