a3160084504_10

Ben Frost – Threshold of Faith

gin_platonic Hudba Leave a Comment

Za ty roky, co známe Bena Frosta, jsme skoro zapomněli, že není jenom zakladatelem dneska tolik populárního stěhování na Island, ale především muzikant, geniální skladatel, muž s citlivým uchem a kamarád Briana Ena a Tima Heckera, jemuž je zároveň “osudovým” studiovým engineerem.

O jeho intenzivních vystoupeních a erekcích přivozených noisem už bylo napsáno dost, stejně tak o vlcích vyjících na měsíc nebo o nahrávání jednoho z alb, kdy postavil mikrofony několik desítek metrů od studia a sám se posléze svíjel v rezonujícím ohnisku hluku. Na drby ze zákulisí dvou pražských koncertů se zeptejte kolegů z WWWAR… Naživo jsme jej viděli mnohokrát – s jedním bicmenem, se dvěma, i bez bicmenů. Pokaždé to bylo neurvale masivní, ale sólo to Benovi sluší nejvíce. Jakmile totiž není nucený počítat rytmy a ohlížet se na spoluhráče, veškerou svoji kreativitu směřuje k transcendentální devastaci přihlížejících a, jak říká Olda Říha, je to žůůžo labůůžo.

Nové EP přišlo bez varování, ani jsme se nestihli těšit, což je ve světě člověka s diagnózou OCD vždycky neočekávaná facka přes zátylek (aka „tatranka“). Máte to tak taky? Jestli ne, klidně mi říkejte píčo – zní to více italsky. Překvapení bylo o to větší, že Frost nahrával se starým rozparovačem nahrávacích pásů Stevem Albinim. Prolnutí světů a letopočtů, amerického undegroundu a bedroom komunity. Když si ale uvědomíte Frostovu posedlost fyzikálními vlastnostmi zvuku, jeho přítomností a silou, zeptáte se sami sebe, proč spolu ti dva něco neupekli už dávno.

Tranceové synťáky Aurory i moderní opera šly tentokrát stranou, ke slovu se vrací obhroublý cinematický drone a post-industriální textury zatížené obnaženou krásou rozpadu. Od prvního úderu kopáku v titulním songu cítím, jak mi ten zvuk rezonuje ve střevech a skrze prodlouženou míchu stoupá vzhůru. Nervní bzukot na prahu víry pozvolna ustupuje, ale syntetické laviny se převalují do dalších dějství, než je v Threshold Of Faith (Your Own Blood) rozčeří meditativní cimbál a následně Albiniho swingující verze All That You Love Will Be Eviscerated. Výraz „eviscerated“ jsem si musel najít ve slovníku, o to víc mi však o několik chvil později dávala smysl Loticova (rytmická) dekonstrukce, jíž jsem pracovně přejmenoval na „Eli Keszler v post-klubu“. Nahrávka končí skoro optimistickou Mere Anarchy, která by díky svým chytlavým akordům mohla být klidně jedním z Frostových největších hitovek. Kdybychom potřebovali hity.

Nechci porovnávat Threshold of Faith s Frostovými vrcholy, ani album zasazovat do jakéhokoliv kontextu, spíš podat zprávu o tom, že tohle je EP, které můžete s čistým svědomím milovat a že všechno je tak, jak má být. Těšme se na další part. ©gin&platonic

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *