bbbb

Hopeless bastard’s book club

administrator Knihy Leave a Comment

Knižní sekci máme na blogu dlouho, ale až doteď existovala spíše kvůli zaplnění místa na horní liště. Její vzkříšení začínáme žebříčkem, jenž vlastně ani žebříčkem nebude. Seznam bez pořadí, bez mantinelů. Osm knížek, ve kterých postavy s menším či větším neúspěchem bojují s nezastavitelnými koly života. Osm knížek, které ve mně vyvolaly minimálně stejně emocí, jako průměrný díl Výměny manželek. Všechny víc než vhodné do rostoucí venkovní temnoty. Čti, dokud noc vyhrává nad dnem. @dresi

Tibor Noé Kiss – Už máš spát

„Někdy by člověk věřil, že to, co se odehrává v osadě, je život.“

Zhruba sto padesáti stránková exkurze na maďarský venkov v dusném oparu propoceného léta. V ulicích jen prach, kterým brázdí pacienti z nedaleké protialkoholní léčebny a tragikomické existence neschopné se vyhrabat ze svého osobního pekla. Tady už konec světa začal.

William Gay – Provinces of Night

„…a moving river of light that flowed above the dark water like its negative image and attained a transient and fragile dominion over the provinces of night.” 

Jeden z nedoceněných klenotů jižanské literatury od veterána z vietnamské války, jemuž první kniha vyšla těsně před šedesátkou. Coming-of-age odehrávající se v Tennessee v půlce minulého století plný špinavé poetiky a pokřivených redneck postaviček. Povinnost pro všechny, kteří považují Suttree za svou bibli.

Dennis Johnson – Train Dreams

„And suddenly it all went black. And the time was gone forever.” 

Novela nedávno zesnulého Denise Johnsona zachycuje měnící se Ameriku v průběhu 20. století. Elegie pro končící dobu zprostředkovaná skrze život obyčejného muže, kde hraje hlavní roli samota a nenaplněné sny. Lyrismus, který si zamiluješ.

John Clellon Holmes – Go!

„Jaký běs a jaká osamělost nás žene k sobě?“ 

Protipól k nadšeným beatnickým zpovědím. Nečekej přikrašlování a vášnivé, vzletné popisy nekonečných večírků. V Holmesově verzi událostí převládá hlavně nejistota a zmatek. Sebedestrukce zasazená do zaplivaných barů a oprýskaných bytů.

Szilárd Borbély – Nemajetní

„Protože jazyk je jak noc. Vlhký, nevyluštitelný šum. Holý děs, beztvarý výkřik z morku kostí. Nelidský.“

Další maďarské sebezatracení. Borbély byl především básníkem, a Nemajetní jsou jeho prvním a zároveň posledním románem. Zčásti autobiografický příběh vyprávěn dětskýma očima ze zapomenutého kouta světa, kde naděje na spásu neexistuje a lidské neštěstí nezná hranic. Vidlákovská zasekanost, rasismus a pohrdání jako denní chléb. Borbélyho vlastní životní osud je pak také neředěnou temnotou. Krutá vražda rodičů na Štědrý den, po jejímž vyšetřování zprošťuje soud všechny obžalované obvinění pro nedostatek důkazů, se stává událostí, ze které čerpá hlavně jeho básnická sbírka Pompa funebris. Autor sám páchá rok po dokončení Nemajetných sebevraždu.

Juan Rulfo – Pedro Páramo

„When people die and go to hell, they return for a blanket.“

Duchařina pro kovboje. Hlavní postava se po smrti matky vrací do rodné vesnice, aby se shledala se svým otcem. Nachází ale pouze opuštěné místo obývané duchy. Vyprahlá noční můra, balancující mezi životem a smrtí, skládá ze zmatených vzpomínek tragický a násilný příběh, jehož obdobných verzí bychom v dějinách Mexika nalezli bezpočet.

Oakley Hall – Warlock

„Is not the history of the world no more than a record of violence and death cut in stone?“

Říct o Warlocku, že je to pouze western by byla urážka. Pokud jsi viděl Deadwood, víš o čem mluvím. Civilizace jako mýtus, pochybná lidská touha po hrdinství a marná snaha vymazat z divokého západu slovo divoký.

Roy Jacobsen – Ostrov

„Islanders are never afraid, if they were they wouldn’t be able to live here…“

Jestli ti je zima venku málo, přečti si tenhle boj o přežití na norských ostrovech. Úsporně napsaná kronika rodiny vedoucí úmorně repetitivní život bez zvratů a tomu odpovídající chladný a strohý Jacobsenův jazyk.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *