jonatan-leandoer127

V kontextu: Palmistry X Yung Lean

gin_platonic Muzika Leave a Comment

Palmistry

Benjy Keating – veskrze neutrální občanské jméno Irského producenta a zpěváka, jehož umělecký pseudonym Palmistry ovšem vzbuzuje vášnivé reakce a dělí nejen osazenstvo naší redakce do dvou kategorií – „zkoušej si nechat zahrát v každý hospodě“ nebo „panebože, to už radši tu jejich Evropu 2“.

Jeho dlouhohrající prvotině Pagan, která vyšla něco málo před rokem na dancehallem říznutém labelu Mixpak, předcházelo několik vlastními silami vydaných singlů, kolekce Ascensión, nebo EPko Lil‘ Gem na Senniho labelu presto!?. Alba se, díky Palmistryho zajímavé producentské minulosti, chytla většina relevantních zahraničních webů, a ačkoliv i u nás se objevily dva kvalitní články, deska se setkala s relativním nepochopením, a zlý jazykové tvrdí, že stejně tak nepochopený zůstal i Palmistryho koncert ve vyhlášeném Bratislavském klubu FUGA.

Během prvního poslechu alba Pagan se Palmistrymu málem povedlo přemluvit moje varlata k návratu do retroperitonea, poslech druhý zanechal „jen“ přeslazené znechucení. Nalijme si černé kávy; „popovou“ hudbu jsem v životě cenil jen a pouze v období od Loticova boiler room setu, přes hymnu snídání ve dvou „Sex With Me“ od Rihanny, do momentu, kdy mi Bey naservírovala svou limonádu rozporuplné konzistence. Konceptuální schválnosti po vzoru PC Music ovšem také stranou. Poslech třetí rozhodl o platonické lásce a emocionální vzpruze první volby na léta dopředu. Mé krátké koketování s Last.fm vyústilo v minimálně 300 přehrání, místo zdravé stravy jsem několik měsíců hltal modrej vinyl.

Řečeno zkrátka, Pagan je grower jako tvůj lokální pěstitel venkáče. Intonační a intoxikační akrobacie Palmistrymu vlastní, má za následek to, že s každou další inhalací desky se její texty vpíjí hloub do dlouhodobé paměti, odkud stékají až na tkáně hlasivek a posluchače tak neodbytně nutí k notování si paradoxně vystavěných veršů.

„believe me its easy to miss you forever“

palmistry-uk

Melancholie vyvolaná nočním sněním o nekonečném scrollování newsfeedem, semirekreační užívání drog, neschopnost emocionálního přilnutí, a krize vlastní identity nakažlivá jako pohlavní nemoc – to jsou hlavní přísady Palmistryho domácí, modře zbarvené cukrové vaty. Tyto ingredience jsou sice naoko zaobaleny do bezstarostného rozpoložení, na pozadí však gradují ve slovy nepopsatelný pocit jistého toužení. Neustávající vnitřní pnutí, možná typické pro generaci nás ocejchovaných škatulkou „mileniál“ – v době, kdy si málokdo z nás může dovolit vměstnat mezi položky každodenních checklistů a budování vlastního, osamělého místa ve světě, ještě nějaký čas na cítění a prožívání.

Obdivuhodná je, a to nejen na albu Pagan, Palmistryho práce s hlasem. Exemplárním příkladem budiž má osobní skladba letošního roku „VPN“, které dala vzniknout Palmistryho spolupráce s kumpánem Mr. Mitchem, kde společně ohlodali zbytky žánru grime až na privátní síť taťkovské desky Devout, a nastavili laťku v kategorii „jak chceme, aby znělo rádio v roce 2017, když si ho náhodou zapnem ve svojí škodě roomster cestou ze školky“.

Yung Lean

Krizí nejen kreativní identity si nejspíše prošel i náš švédský vrstevník Jonatan Leandoer po divokých eskapádách v Miami, během nahrávání své třetí, nutno poznamenat že výborné, desky Warlord. Málokdo z nás o sobě může tvrdit, že jeho příjmení v překladu znamená něco jako „užívač psychoaktivního sirupu proti kašli ve dvoulitrovce Spriteu“, čehož Jonatan, po tragické smrti svého manažera a zároveň bosse někdejšího lůna internetové hudby budoucnosti – labelu Hippos In Tanks, milerád (zne)užívá pro vytvoření nového, notně kreativního uměleckého pseudonymu – jonatan leandoer127. Do jisté míry se jím distancuje od svého dřívějšího působení jako hrdina (nejen) náctiletých kuřáků marihuany a bok po boku se švédskou klubovou smetánkou v podobě Lexxiho, Varga nebo Oliho Xl se vydává za svými simultánně stárnoucími fanoušky z koncertních hal vstříc galerijním prostorům.

You put out three rap albums, then you can do whatever you like, I think” pravil Jonatan v rozhovoru pro Fader krátce po vydání alba Warlord, a já mu to žeru i s kandovaným aloe vera. V době, kdy rap a všechny jeho variace tvoří podstatnou hnací sílu hlavního hudebního proudu, tekoucího v meandrech neustálých transžánrových mutací, nová vlna trendy puberťáků s barevnými mopy na hlavách v čele s ubrečeným Lil Peepem otevřeně přiznává, že se snaží znít tak, jak to asi chce jejich posluchačstvo slyšet. Lean však pluje od počátku své tvorby o něco dál, než někam za tři singly a následném tetování na obličej. Daří se mu (možná nevědomky) dělat to, co si myslí, že budou chtít všichni slyšet za dva roky. A oni díky němu budou. Pozná vlastně generace po nás rozdíl mezi autotunem a hlasem bez úpravy? A je vůbec s podivem, že s tím mám sám občas problém, když moje vůbec první ilegálně stažená deska byla 808s & Heartbreak?

yung-lean-by-joshua-gordon-10-1350x900

Spíše než o Leanově hudební dospělosti, můžeme v případě jeho punkové kapely Död Mark mluvit o stále nevybouřené pubertě. Jinak je to ale v případě jeho spolupráce s Deanem Bluntem – Fronto Kings, nebo právě v kolaboraci s Keatingem.

Jejich cesty se střetly možná už mnohem dřív, než když Palmistry produkoval „Made Of Glass“ pro Leanovy soukmenovce ve smutku – Bladeeho a Thaiboye, nebo pro Blaze Kidda a další Bala Club kids. Pro Palmistryho samotného nebyla spolupráce tohoto druhu premiérou, v minulosti se podepsal pod kompletní produkci legendárního alba NXB od britského rappera s čínskými kořeny Triad God, jež vyšlo právě na výše zmíněném labelu Hippos In Tanks.

Katla

Katla is a huge ancient monster from the Swedish children’s book The Brothers Lionheart, written by Astrid Lindgren, with the ability to spray flames from her mouth, just like it‘s namesake volcano in Iceland.

V podání Leana potom kolekce surrealistických, baladických skladeb nahraných v roce 2015, postavených na Palmistryho mistrných, od bicích oproštěných kompozic. Lo-fi autotune R’n’B i mluvené slovo v rodné švédštině nebo angličtině. Namísto rapu předčítání pohádky v outru. Vyrovnávání se s dětskými i dospělými strachy v provzdušněném, atmosférickém díle s jemným nádechem Enyi. Highly recommended if you only znáš „Hurt“ od svýho pseudovaporwave kámoše, co nosí bucket hat. Jonatan Leandoer je komplexní a vlivný hudebník, ne teenage meme.

PS: Všem, kteří nedokázali Keatingovo pohanské popové rouhání vydýchat: do coming-outu se vám to zahojí. @pipedream

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *