gif

Silent_Night#12: Kara-Lis Coverdale / Joshua Sabin

gin_platonic Foto, Muzika Leave a Comment

Zajímá nás jediná věc: Jestli chtěl někdo vrátit vstupné, protože se u toho nedalo spát.
Na dvanáctém přespávacím koncertu se název Silent Night stává sarkastickým oxymorónem.

Úvodní kolaborace mezi českými projekty EVA01 a Obelisk Of Light, která porcuje hutný drone noiseovými chapadly, naznačila, že na tuhle noc pyžamo potřebovat nebudeme. Honza Kašpar tká mohutné podzemní plochy, jež se převalují přes matrace, a David Střeleček do nich decentně drolí beaty. Propracovaný zvukový chaos jako první sousto dlouhého večera dává tušit, že hlasitost dnes bude na jiném levelu.

Joshua Sabin začíná poklidně až ambientně, aby nakonec proměnil sál v nadzvukovou meta-stanici metra, kde výpady světelných panelů na obou stranách stage a otřásající se podlaha signalizují nejen příjezd dalšího spoje, ale i absolutní hlukové uspokojení. Futuristický powerambient z podzemky aneb Atonal v ložnici v kvadrofonním provedení. Elektromagnetické výboje Jižního i Severního pólu se protínají v žižkovském divadle v extatickém závěru ústřední kompozice Terminus Drift ze stejnojmenné desky. Sabin tímto motivem album otevírá, v Ponci ale svůj set grandiózně končí hlukem plným emocí a posunuje nahrávku do vyšších sfér. Snad bude půlhodinka oddechu před dalším interpretem stačit…

Mlha přede mnou, mlha za mnou, a zvuk úplně všude. Kara-Lis Coverdale a Mana dostávají od pořadatelů „stage“ s lůžkovou úpravou. Už spíme? Protože tohle je pódium z říše Sandmana. Prostorem začínají poletovat miniaturní kompozice, které mizí stejně rychle, jako se objevují další. Drobné klávesy v klíně, z nichž se rodí snové synťákové mikrosvěty, doprovází nejrůznější počítačové samply. Po krátkém odpočinku, kdy Karu zastupuje Mana, začíná její desetinohý pavouk tančit po hmatníku rádoby lap-steel kytary. Ospalé a rozvrzané blues s pokrouceným zvukem, k němuž se pozvolna přidává niterný zpěv. Zakloněná hlava, sevřené rty a spadené vlasy odhalující krk s přiloženým snímačem. Díky bezprostřední blízkosti lze zaslechnout něžnou melodii ještě předtím, než ji Mana zdeformuje do syntetické, rozmazané a nekonkrétní vokální linky. Těšme se na dobu, kdy elektrody přilepené na spánky budou přenášet zvuk uvězněný v mysli a abstraktní kompozice už nebudou svírat žádné mantinely. Do té doby postačí zvuk Kary-Lis Coverdale ohýbaný až na samotný okraj nevědomí, z nějž může spáče dostat jen ticho nebo dupající slon, který spěchá uhasit chcaní.

Na závěr nechává Lloyd Dunn aka nula.cc ležící publikum odpočinout během zenové field recordings seance, která i ty nejzarytější posluchače odváží parní lokomotivou k zaslouženému, ale krátkému odpočinku. Neptejte se, co pro vás může udělat váš spánek, ale co můžete udělat vy pro něj. Spokojeně se vyspat bylo tentokrát nepřípustné. Děkujeme Genot Centre. ©zedArt&gin

Níže několik fotek od Lin.

9

8

6

7

10

2

1

5

4

3

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *