blog

Enchanted Lands: Bez ambientních klišé

gin_platonic Muzika Leave a Comment

Po dlouhé době nevím, jak začít. Na jednu stranu toho mám hodně na srdci, na druhou mě sžírá pocit, že se budu s každou další větou akorát chytat pod krkem…

Enchanted Lands je hudební projekt Barbory Polcerové, v němž jsou kazetové koláže, field recordings z mobilu a youtube ripy citlivě protkávány prvky ASMR i ozvěnami větrných harf. Nekonvenční přístup k tvorbě umožňuje Barboře svobodně prostupovat nejrůznějšími sférami a zvukovými světy, morfovat je a následně uvrhnout hemisféry posluchače do magicky pokroucené reality. Neohraničený ambient, který dýchá, otvírá nová vrátka, zaniká a zase se zjevuje.

Měl jsem možnost slyšet Enchanted Lands třikrát naživo a netrpělivě očekával debutovou desku. Ta vyšla před několika dny u pražského kazetového labelu Genot Centre a je definitivním důkazem velkého talentu a zároveň jednou z nejlepších nahrávek, co jsem letos slyšel (záměrně pak nepoužívám cejchující výraz „tuzemských“).

Níže si můžete přečíst rozhovor s Barborou, jenž tentokrát neobsahuje otázky na ideální smrt nebo oblíbené čipsy, zato jde k podstatě věci a odkrývá její inspirační zdroje nebo třeba bizarní samply na desce. Hlavně to všechno uchopit a nerozbít. Pod rozhovorem mix.

9

Tvoje debutové album „Feed Goals“ vyšlo v půlce listopadu u labelu Genot Centre, jehož jsi součástí. Můžeš album ve zkratce představit? Co pro tebe znamená jeho název?

S hudbou jsem začala asi před rokem, kdy jsem na popud Ondřeje z Genot Centre vystoupila s diy setem z kazetových smyček pro asi deset návštěvníků přehlídky ilustrace. Brzy na to vznikla neméně úsměvná a diy kazeta, složená z kýčovitých melodií zahraných na synťáčku qy70 a youtube ripů s lidmi mluvícími o svých spirituálních zážitcích z poslechu větrných harf. Trochu seriózněji jsem se ale hraní začala věnovat až nějak na jaře, kdy začalo i přibývat koncertů.

Můj debut Feed Goals vznikl během léta, většina pak během jednoho týdne ve společenské izolaci u rodičů v severomoravském maloměstě. Název Feed Goals neodkazuje na nic hlubšího než tohle letní bezčasí, plné bezmyšlenkovitého scrollování a sledování životů lidí, předvádějích své #liveauthentic dovolené, monstery a minimalistické byty.

Když jsem poprvé viděl vystupovat Enchanted Lands na Silent Night, měl jsem chvílemi pocit, jako bych se topil v surreálných fantaziích filmu Valerie a týden divů. Kde pro své skladby čerpáš inspiraci a jak zhruba vznikají?

Z inspirací bych určitě ráda zmínila filmy jako právě Valerie, Ryanova dcera, Wicker Man nebo Piknik na Hanging Rock, severská moře, lesy, botanické zahrady, nostalgie, videohry a dětské knížky. Taky mě zajímá třeba i současnější cybertwee a post-klubová estetika.

Skladby vznikají většinou kolážovitě. Hraju si s různými VST pluginy, přidávám podomácku nahrané zvuky a samply a všechno živě nahrávám v programu Max MSP. Což je trochu nekonvenční metoda, protože už pak do výsledného zvuku nejde tolik zasahovat. Myslím si ale, že tenhle trochu outsiderský přístup ke mně patří.

Na desce je oproti tvé dosavadní tvorbě možné zaslechnout i ostřejší, agresivnější zvuky – považuješ to za přirozený vývoj, nebo je za tím nějaký statement?

Statement asi úplně ne, spíš snaha vyhnout se ambietním klišé. Nemyslím si ale, že by ony ostřejší zvuky měly být nutně agresivní, spíše mají skladbám dodávat určitou dynamiku.

Ze kterého samplu na nahrávce máš největší radost (případně, jaký je nejbizarnější zvuk, co jsi použila)?

Jeden ze svých prvních koncertů jsem třeba postavila na stokrát zpomalené verzi kambodžské hymny. Na mojí desce pak najdete ne jeden, ale dva samply z klipů Ushera nebo na iphone omylem nahraný nákup ve večerce.

8

Jednou z podstatných složek tvého zvuku jsou i ASMR prvky. Sleduješ sama nějaká ASMR videa? Reflektuješ nějak pronikání tohohle fenoménu do současné elektroniky (Antwood, Helm, Holly Herndon, Nico Niquo…)?

Já ASMR objevila až přes svou oblíbenkyni Felicii Atkinson. Se mnou samotnou to nic moc nedělá a všechny ty archetypálně něžné hlásky, odkříkavající prázdné fráze, používám s trochou ironie, zároveň jsem si k nim vytvořila zvláštní druh náklonnosti. ASMR je prostě fenomén, který nejde ignorovat, už jen proto, že miliony lidi přimělo k hlubokému poslechu.

Za předpokladu, že by tvoje hudba měla v posluchači vyvolat jeden konkrétní pocit, nebo jej dostat do specifického stavu, jaký by to byl?

Ještě než jsem pořádně začala s hudbou, přesněji před rokem na Unsoundu, jsem viděla koncert Helma. Hrál ve velkém konferenčním sále k projekcím sibiřské krajiny a já si řekla, že kdybych někdy něco produkovala, chtěla bych, aby to znělo nějak takhle. Respektive se nesnažím znít jako Helm, jde mi spíš o ten holistický přístup k hudbě, kde se zvuky přelévají jeden ve druhý a různě se vrství tak, že se některé z nich stávají sotva postřehnutelné. Když sama poslouchám hudbu, mám sklon k tomu všechno analyzovat, a přemýšlet, jak asi konkrétní zvuky vznikly. U své nejoblíbenější hudby ale úplně zapomínám na všechno kolem. Něčeho takového bych jednou chtěla být schopná.

V projektu Místy Picture vystupuješ se svým partnerem Wimem Dehaenem. V čem se nejvíce liší hraní s tímto projektem od Enchanted Lands? Projevuje se to, že jste oba aktivní hudebníci nějak doma?

S Wimem máme dost odlišné přístupy k našim procesům. Zatímco mně každý track chvilku trvá, snažím se s nima různě hrát a nikdy si moc nevěřím, Wim je schopný udělat album během jednoho večera přes algoritmus, který sám vytvořil. Co máme společného, je smysl pro improvizaci. Do ničeho si zásadně nemluvíme, zároveň si ale navzájem rozumíme jako nikdo jiný, proto společná příprava nezabere ani minutu. Na vystoupení Misty Picture, což je zatím projekt pouze koncertní, Wim produkuje midi přes obskurní devadesátkový software, já zvuky zpracovávám přes Max a přidávám další vrstvy.

Čemu se věnuješ, když zrovna neskládáš muziku a nevystupuješ?

Já se pořád tak nějak hledám, dělám spoustu nic moc prací a celkově se snažím nějak přežít v dravém kapitalismu coby chronicky neambiciózní introvertka. Jinak si ale žiju vysněný simple life. Čtu, starám se o rostlinky, chodím na seniorské procházky a občas taky na párty, které končí nad ránem, a ráda cestuju, minimálně aspoň párkrát do roka do Polska. Do budoucna mám asi tak milion plánů, tak uvidíme, kam mě zavedou.

EN version

Your debut album Feed Goals was released in the middle of November at Genot Centre label which you are a part of. Can you shortly introduce the album? What does its title mean to you?

I started making music about a year ago when Ondřej from Genot Centre asked me to perform at a festival of illustration. I played a DIY set from tape loops there for about ten people. Soon after that I made a no less diy and lofi tape consisting of kitschy melodies played on the little QY-70 music sequencer and youtube rips of people talking about their spiritual experiences while listening to wind harps. I started taking music a bit more seriously in spring when I started to play more gigs.

I made my debut album Feed Goals in the summer, most of it was made in one week in social isolation at my parent’s place in a Northern Moravian small town. The title Feed Goals doesn’t reference anything deeper than this period outside of time, filled with mindless scrolling and following lives of people showcasing their #liveauthentic holidays, monstera plants and minimalist apartments.

When I saw you playing as Enchanted Lands for the first time at Silent Night at moments it felt like drowning in the middle of the surrealistic fantasies of Valerie And Her Week of Wonders. Where do you find inspiration for your tracks and how are they usually made?

For inspiration I would like to mention movies such as Valerie, Ryan’s Daughter, Wicker Man or Picnic At Hanging Rock, northern seas, forests, botanical gardens, nostalgia, videogames and children’s books. I am however also interested in more contemporary cybertwee and post-club aesthetics.

My tracks are usually made as collages. I play with various VST plugins, I add home recorded sounds and samples and I record everything live in the programme Max MSP. Which is quite an unconventional method because you can’t change the result that much. I however think this outsider method quite suits me.

Compared to your previous work, more sharp and agressive sounds can be found on your album. Do you consider it a natural development or is there some statement behind it?

I wouldn’t say statement, I rather try to make an effort to avoid ambient clichés. I also don’t necessarily think those sounds are aggressive, I rather used them to add some dynamics to individual tracks.

Which of your used samples are you the most proud of (or alternatively, what is the most bizarre sample you’ve ever used)?

One of my first gigs was built on a hundred times stretched version of the Cambodian anthem. On my album you can find for example not one but two samples from Usher videos or a phone accidental recording night shopping in a grocery store.

One of the important parts of your sound is ASMR features. Do you yourself watch some ASMR videos? Do you somehow reflect this phenomenon in contemporary electronic music (Antwood, Helm, Holly Herndon, Nico Niquo…)?

I actually discovered ASMR only via my fave Felicia Atkinson. It doesn’t do much to me and I have to admit I use all these archetypically tender voices reciting the most empty phrases with a bit of irony. At the same time I have strange kind of soft spot for them. ASMR is phenomenon you just can’t ignore, if only for the fact that it made millions of people to listen deeply.

If your music had to make listeners feel a certain way or put them into a certain state, what would it be?

Before I started with music, specifically one year ago at Unsound, I saw a gig of Helm. He played in a big conference hall with projections of the Siberian landscape and I thought to myself that if I was ever about to make some music I would like it to sound something like this. I’m not saying I have ambitions to sound like Helm, it’s rather about this holistic approach to music where sounds flow into each other and some of the layers become barely noticeable. When I listen to music I tend to overanalyze and think about how certain sound were made. With my favorite music this is not the case at all though and I forget about world around me. I would like to be capable of producing such sound one day.

You also have a project called Misty Picture with your partner Wim Dehaen. How is playing as Misty Picture different from performing as Enchanted Lands? Does the fact you are both active musicians somehow influence your relationship?

Me and Wim both have a very different approach to our process. While it usually takes me a while to produce a track and I don’t have the highest self-esteem, Wim is capable of making album in one evening using an algorithm he himself randomly made. What we have in common is our sense of improvisation. We don’t ever try change each other’s sound, at the same time we understand each other like no one else so the preparation doesn’t take even a minute. For Misty Picture, which is so far a live only project, Wim produces MIDI-powered sounds through obscure 90s software and I then process the sounds with Max and add more layers.

What do you do when you don’t produce music or perform?

I still kinda try to find myself, I do various not so great jobs and in general try to survive in preying capitalism as a chronically non-ambitious introvert. Otherwise I have a dreamy simple life. I like to read, take care of plants, go on regular elderly people’s walks and sometimes even to parties that don’t end until dawn and I also like to travel, at least to Poland several times a year. I have many big plans for the future so let’s see where it gets me. ©gin&platonic // foto: ©LubicaMartincova + Lin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *