Už nevím, kdy přesně jsem se s muzikou Èlga aka Laurenta Gérarda setkal poprvé, ale byla to myslím deska Mil Pluton, jejíž bizarní, znepokojivý zvuk mi rozhodil sandál a donutil mě věřit na nespalitelné mosty mezi musique concrète, tribálním výplachem a kryptickými zaklínadly. Mimochodem mihnul se na ní i Bill Kouligas (PAN). Když teda Low Jackův label Éditions Gravats oznámil Èlgovu novou desku, začal jsem se těšit na další free-podivnosti z kuchyně tohohle francouzského solitéra.
Gérard umí být rozjívený jako Ghedalia Tazartés (zjistil jsem, že spolu dokonce vystupovali) a zároveň elegantní jako vnitřní démoni Serge Gainsbourga (na tom, že je Histoire de Melody Nelson jedno z nejlepších alb všech dob se shodneme všichni, ne?). Jeho zvuk a projev kombinující dále třeba „surrealistický“ šanson nebo sound poetry je však za každých okolností originální a nepředvídatelný.
Některé songy na Vu Du Dôme jsou vyloženě hity těsně před rozpadem (Hourra, Un Filtre En Or) a kdybych od Gérarda slyšel víc než dvě desky, nebál bych se říct, že to je jeho nejpopovější nahrávka. Neznalost kompletní diskografie mi každopádně nebrání přisoudit desce vysokou magickou kvalitu.
Shrnuto v jedné větě: Poslouchat tuhle muziku je jako uložit svoje tělo do půdy, kterou jste ztratili pod nohama. Highly recommended! ©anhedonik