a1280318213_10

Lila Tirando a Violeta x Snakepiss – Holocryptograms

gin_platonic Hudba Leave a Comment

Snakepiss letos nahrál moji prozatímní desku roku (příznačně nazvanou Hell Shit), zatímco Lila Tirando a Violeta dala, kromě jiného, dohromady zabijácký mix pro náš web. Jejich kolaborace je pro mě logicky velkou událostí, srovnatelnou třeba s rozestoupením země nebo roztržením duše pomocí dvou od sebe se rozjíždějících kamionů…

 „The devil, he never liked me“ zní dvojhlasně úvodní linka a je to jedna z těch vzácných chvil, kdy se potkávají vokály obou aktérů. Děje se tak za asistence zacykleného beatu tepajícího v temně-popovém světě, jenž dá při troše fantazie vzpomenout na nahrávku „Black Is Beautiful“ od Deana Blunta a Ingy Copeland. V celé svojí kráse pak Holocryptograms předkládá mysteriózní elektro zavánějící městem duchů (nechci říct Detroitem) a vzývá neodkladnou potřebu znovuzrození. Vyvěšení vlajek nehostinnosti tady jde ruku v ruce s laděním rádiových stanic vysílajících od východu slunce do setmění. Tma s sebou přináší zatracení v krevním oběhu syntezátorů.

„The walls are coming down. You will escape whether you like it or not. The ancient organizations are insufficient. You are insufficient. You are dying and we are being born again together.“

Holocryptograms je víc než jen kombinací zvuku dvou umělců – nabízí nepojmenovatelnou alchymii. Stopáž alba je možná krátká, ale jeho účinky doznívají dlouho jako ozvěna v podchodu bez konce.

 

(EN)

This year’s Snakepiss record is my current record of the year (with a fitting title Hell Shit) and Lila Tirando a Violeta has put together, among many other things, a killer mix for our website. No doubt their collaboration is a big deal for me. As big a deal as the Earth ripping open, or one’s soul being torn to pieces by two trucks tugging at it in opposite directions.

The devil, he never liked me” the opening line resonates and it’s one of the precious moments when there meet both of the artists’ vocals. It happens with the assistance of a repetitive beat, throbbing in a dark-pop world. If you let your imagination wander around a bit, it could even remind you of the “Black Is Beautiful album by Dean Blunt and Inga Copeland. In its complete beauty, Holocryptograms presents a mysterious electronica with a hint of a ghost town (I’m not saying Detroit) and worships the irresistible urge for rebirth. Hanging up the flags of bleakness goes hand in hand with tuning in to the radio stations that broadcast from sunrise to nightfall. Darkness brings damnation in the bloodstream of synthesizers.

“The walls are coming down. You will escape whether you like it or not. The ancient organizations are insufficient. You are insufficient. You are dying and we are being born again together.“

Holocryprograms is more than a combination of two artists’ sounds – it’s an unnamable alchemy. It might not be a long record, yet its effects are just as lasting as an echo in a neverending tunnel. ©anhedonik

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *