MV5BZjA1MjJkOTgtMzQ1MS00MDI0LTkyM2QtMGZkNzdiOTFhM2U3XkEyXkFqcGdeQXVyNDkzNTM2ODg@__V1_SY1000_SX1500_AL_

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

gin_platonic Filmy Leave a Comment

předehra

Asi mi nevadí začít dneska terapeutický sezení a vzít si slovo jako první. Omlouvám se, jestli se hned takhle v řádku číslo dva potopíme do klišé až po pás. Jenže já mám opravdu solidní strach z rostoucích nacionalistickejch tendencí v Evropě a z přesunu politickýho diskurzu tak drsně napravo. Nedovedu se zbavit dojmu, že tohle je to strašidlo obcházející Evropou. A jestli už jste dneska měli podobnou povídačku s rachotníkama v rachotě nebo v kuchyni s tím, komu jste vařili těstoviny, navrhuju přeskočit čtyři odstavce, pustit si trailer na neúnosně dlouhej intelektuálskej opus z Rumunska a pak celej tenhle Platonic zaprásknout červeným křížkem vpravo nahoře.

Další možnost je nechat Radu Judeho otevřít starý zrezlý konzervy svědomí kontinentu, který jsme holt nezakopali dost hluboko, aby nezačaly brzo zase zapáchat všude kolem.

hra

Přání, aby výsledný vyznění snímku tentokrát nebylo příliš osobní, aby to uvnitř nepálilo, aby poslední Judeho filmovej kus nemířil tak napřímo na tlamu diváka, je mimo. Hned v první scéně hlavní hrdinka rozkopne čtvrtou zeď a hovoří skrz plátno. Já se v ten moment zamiloval, ale chápu, že ne všichni jsou tak zamilovávací.

Synopse se válí všude po internetech, takže té dávám ignor a jdu rovnou k pocitům. Barbaři jsou rozmáchlý dílo, co prostřednictvím minulosti s každou minutou víc a víc ukazuje na současnost. Jasně, že se bavíme o extremismu, populismu, xenofobii, co taky jinýho se mnou? Ale na stole leží i národní identita, nedostatek sebekritiky, síla davu a další nepříjemný termíny. Jude má v plánu všechno nejdřív pomalu vařit. Nechává svoje postavy drtivou většinu stopáže dlouhosáhle polemizovat nad vším naznačeným, a to neuvěřitelně vtahujícím způsobem. Skrz pingpongové dialogy/hádky, do kterých chcete vletět s vlastním příspěvkem, otevírá celý problém whataboutismu. Což je ten způsob argumentačního faulování a vedení diskuze, kdy vám někdo místo relevantní odpovědi a posunu debaty konstruktivním způsobem neustále hází před nos „ale vy zase tohle“ nebo „jenže oni dělají tamto“. Zdravíme Visegrádskou čtverku a posíláme pusu.

V poslední třetině pak režisér zapálí doutnák, on i jeho filmové alter ego se postaví lehce stranou a spolu (a taky spolu s tebou) pozorují ohromně působivý výbuch a následné poletování zvířeného prachu. Vnímat Barbary jako těžkej, nestravitelnej snímek je chyba a znamená to nechat si z hlavy utéct osobnost režiséra. Radu Jude s sebou po celou dobu táhne satiru, ironii, podvratnost a meta-prvky. A proto to není „musíš se na to připravit, ale dej si to“, proto je to láska. Byť s výhradami.

dohra

Barbaři jsou barometrem aktuálního dění. Možná na to nejdou tak tvrdě jako Sergej Loznica s Donbasem, syrově komentujícím dění východní Ukrajiny, naléhavost z nich obou ale sálá úplně stejně. Nacismus a extremismus není něco externího, co existuje vně naše světy. Asi je na místě odkázat na Ondřeje Slačálka a poděkovat mu, že to všechno umí trefně pojmenovat. Že zásadní poučení z nacismu vážně spočívá v tom, uvědomit si, že se tohle všechno stalo lidem, od kterých nejsme v čase ani prostoru zase tak moc vzdáleni. A můžeme zkusit pošeptat těm nahoře, že jejich rolí není jen reflektovat ty dole. Samy zahřívají kotel a v kotli to pak prská víc, než by se jim samotným líbilo. Jdu na těstoviny. ©p_baroch

imdb

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *