Debutová deska Tatiany Heuman, nazvaná QEEI, je nahrávka, o níž se bude po zbytek roku hodně mluvit. Alespoň doufám. Tahle sbírka dekonstruovaných pop tracků, která ve své vlastní hyperrealitě ohýbá nakažlivé vokály a kombinuje je s mikrosamply a nepravidelnými rytmy perkusí, si to totiž bez přehánění zaslouží. Mám pocit, že se o podobnou desku pokoušelo už několik umělců, ale snad žádnému z nich se nepodařilo udržet ve výsledném tvaru takový balanc a lehkost.
Album vznikalo na spojnici Buenos Aires – Puerto Escondido – Berlín. Co se však týká celkového zvuku, je to spíše nepodstatná informace, pokud vám tedy tahle města neevokují digitální brutalismus nebo reálné zvuky lidského těla. Jak stojí v doprovodném textu, Heuman experiments with the plasticity of personality, her “inner territory interacting with its own limits.” The result: “Wars.” ©anhedonik
RIYL: body music, Katie Gately, Oval, futuristic pop