pita-get-in_page_image

Pita – Get In

gin_platonic Hudba Leave a Comment

Inuité mají asi pět desítek výrazů pro sníh, protože sníh je od narození součástí jejich jazyka a je pro ně velmi praktické rozeznat třeba čerstvě napadený sníh a sníh, na kterém se dobře jezdí na saních. Náš mateřský jazyk velmi ovlivňuje způsob, jakým přemýšlíme o světě. Možná, že dokážeme popsat některé základní vlastnosti sněhu, ale pořád je to pro nás jen sníh. Podobně nedokážeme pojmenovat zvuky abstraktní elektroniky. Chybí nám výrazy, které by dokázaly popsat neustále se zvětšující prostor mezi slovy ambient – drone – nosie.

Pod jménem Pita se schovává Peter Rehberg, zakladatel Editions Mego, jednoho z nejdůležitějších lejblů za posledních dvacet let. Odsoudit celý lejbl, stejně jako Rehbergovu desku jen jako noise, užito jako pejorativum, by bylo projevem čirého křupanství (miluju to slovo), nebo přiznáním, že náš jazyk zatím nedisponuje lepšími prostředky jak tuhle hudbu popsat.

„A brand new punk computer music“, řekl kdysi ještě o Mego Jim O’Rourke. Sám Rehberg v jednom rozhovoru prozradil, že vymykat se všem žánrům je eMego pravidlo číslo jedna. Desky Russella Haswella a Billa Orcutta k sobě mají stejně tak blízko jako daleko. Hledání neznámých zvuků, posouvání hranic, objevování možností. Digitální deformace jako nový způsob tvorby. Zásadní roli hraje improvizace. Kolektiv lidí kolem Petera Rehberga jako Christian Fennesz, Mark Fell, nebo Kevin Drumm si v polovině devadesátých let zkrátka vytvořil zcela nové výrazové prostředky.

V případě Get In se bezpochyby jedná o promyšlenou nahrávku, náhoda je zde přítomna pouze jako plně kontrolovaný prvek. Celé album má až jakousi zrcadlovou strukturu. Začátek i konec rámuje pouze digitální šum, ze kterého vznikají/zanikají dva vesmírné ambienty ve stylu Emeralds (hádej, kde vyšlo Does It Look Like I’m Here?), přičemž závěrečná Mfbk dokonce smrdí žalobou od právního zástupce Briana Ena. Dále tady jsou dva souboje člověka versus počítač, dva vnitřní souboje s otázkou: „je tohle ještě hudba?“. 20150609 I bolí hodně, obzvlášť ve sluchátkách.

Jestli jsem psal zrcadlová struktura, ohniskem všeho je S200729. Začátek připomene modular synth boha Alessandra Cortiniho, ale jen do času 2:45, kdy Rehberg sešlápne distortion a spustí něco jako digitální peklo. Představuju si, že v tu chvíli zapálil svůj MacBook. Co se děje potom povyšuje celou desku o několik kategorií výš. Absolutní zlo versus zvukový orgasmus.

Rehberg sice nepřekročil vlastní stín, ale Get In je jistojistě jedna z jeho nejlepších věcí. A co na to zbytek boybandu Fenn O’Berg? O tomhle albu ještě bude řeč. ©jacquesmort

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *