3f1596f47c-KlaraToo-Front-1400x1400v2

Klara Lewis – Too

gin_platonic Muzika Leave a Comment

Ztotožňovat hudbu se svým životem je vcelku přirozená věc – ať už ve smyslu samotné potřeby zvukového doprovodu, nebo souvislosti jeho obsahu s osobním prožíváním (přežíváním, chceš-li). Ztotožňovat se s umělci je ožehavější, ačkoliv právě skrze jejich tvorbu k tomu jistě, alespoň z části, dochází. Ztotožňovat se s životem někoho jiného je už riskantní podnik, a to nemusíme mluvit o manželství, jen o hledání paralel. U Klary Lewis se ale nelze vyhnout otázce: Co jsi dělal v devatenácti letech?

Zatímco moje zvuková produkce znamenala zoufalý řev před tehdy blížící se maturitou a ticho u ní, Lewis dokončovala svoje debutové album Ett, které následně vyšlo u Editions Mego. A když jsem v e-mailové schránce mazala spamy, Klara si psala s Peterem Rehbergem. Nikdy jsem neviděla legendu Wire naživo, Klara kvůli tátovi jistě zvládla jejich koncertů dost. Obecně lze tedy říct, že jakkoliv se naše životy nutně liší, hudba funguje jako průsečík jejich více či méně rozdílných a rozcházejících se přímek, lépe řečeno křivek. V té nejzákladnější rovině je to právě průsečík zvukových vln s rezonanční křivkou srdce – díky a kvůli kterému vůbec žiješ. Orgán a instrument – ztotožňovat hudbu s životem je úplně přirozená… K věci:

V podmořských zvukových orgiích prvního díla Klaře nedošel dech, naopak. Lewis prostřela na desce ambientní látku, a to nikoliv plochou a beztvarou. Zdobí ji temné záhyby field recordings obklopující pravidelné stehy samplů a pomalu mizející skvrny nápěvů. Na této látce hlubokého střihu Lewis už servírovala svoji autorskou dospělost. Důsledkem bylo, že před servírováním dalšího chodu, v podobě Too, tekly sliny nejen mně.

Pokud jsem dříve použila výraz dospělosti, Too jako by byl návrat do pubertální rozjitřenosti, nejednoznačnosti, hledání a ponor pod hladinu vlastní, emoční vody. A Klara to potvrzuje: „To me the most interesting way to make music was to try to capture strong emotions and to make something engaging. Anyone should be able to hear and feel something.“

Za vší nejednoznačností je patrná vážnost, jež se promítá v abstraktních obrazcích vznikajících dříve zmíněnými metodami: po bouři mezi vyplavenými kolážovitými útržky nahrávek sem tam našlápneš na linii nezřetelných vokálů, stojatý šum čeří makroproudy melodických částí a sůl z přílivových vln neustálých ozvěn vhání slzy do očí. Lewis opět míří hluboko, tentokrát do středu osobního světa, do střetu se sebou samotnou, poté s vnějším prostředím a nakonec posluchačem – a jsme u prvních odstavců, u vstupu do mnohoznačného spojení trojice já-hudba-autor. Někde za jeho rozpitými konturami leží na dně hluboké (v)cítění se. Too ovšem není žádný riskantní podnik, ale sázka na jistotu pro hudební gurmány a citlivé potápěče. ©krystufekrobin

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *