Jsi tu? Jsme tu? Tohle je text o Martinu McDonaghovi a tohle jsou věty a slova o dramatu The Pillowman. Dali mi to jen tak na stůl a řekli: „Neskutečný, čti. Ono je to… ohromně krásný.“ A já mám to slovo ‚krásný‘ vopravdu jakože rád. My, co obvykle házíme kolem sebe sarkasmem, ho máme až někde ke konci slovníku, neříkáme ho …
Tyhle žebříčky jsou jako Nietzscheho přijetí věčného návratu téhož. Svět nemá smysl, všechno se opakuje. Oproti loňskému a předloňskému roku se ale vzdávám pořadí. Ne proto, že hudba není sport, ale proto, že v první desítce by bylo dvacet alb, z toho pět na prvním místě. Ke každému albu píšu několik slov, vypomáhám si lavinou citací. Hlavně nebýt objektivní… … …
Nechci se hádat ohledně bpm, proto je techno a house společně v jednom příspěvku, ve společném bezčasí. Jestli jsou to pro tebe sprostá slova, klidně se můžeš vystříkat Noelovi do kytary. Loni vyšlo hodně techno/houseových nahrávek, o kterých by se mělo psát. Tohle je mých patnáct nejposlouchanějších (přesto, že u některých producentů zmiňuju i dvě). Nedělám rozdíly mezi parketem ve tři ráno a …
Sám Graham Lambkin se již zdráhá svoji současnou tvorbu označit za hudbu – říkejme tomu třeba sound collage. Jak popsat, co dělá Pisaro, fakt nevím. Album vzniklo na motiv básně Arnolda Schoenberga. O to větší překvapení je, že tahle deska je na poměry toho, co tihle pánové tvoří normálně, a toho, co na Erstwhile vychází, vážně poslouchatelná. Takže co to …
Současné tendence (nejen) v elektronické hudbě naznačují, že nejúspěšnější umělci jsou ti, kteří jsou schopni buď jakékoliv tendence předběhnout či ignorovat, nebo nabídnout zcela neotřelý přístup k tvorbě, případně spojit již existující základy v originální celek. Letošní deska Leeho Landeyho je ukázkou posledního případu. Landey, basák americké psychedelické skupiny Wand, se tentokrát vydal do žánrů zcela odlišných, aneb nejvýstižnější popis celé desky …
Jdu do kolen, když se abstrakce rozprostírá v mikroskopických sonátách a polyrytmech. Absence rozvíjení témat a dramatu. Pár desítek vteřin, nádech, a je po všem. Aaron David Ross (ADR) využívá waporvave jako prostředek k morfování prostoru. Deceptionista je projekt, který dalekosáhle překračuje svou hudební podstatu. Klíčem k uchopení je internet, konkrétně bezplatný online nástroj Vpeeker, který umožňuje zobrazovat svět prostřednictvím kamery smartphonu …
Dan Barrett je pro mě osobně absolutním ztelesněním beznaděje a skepse. Jako Giles Corey nahrává depresivní folkové songy, zatímco se rdousí s pytlem na hlavě, s Have a Nice Life obšťastňuje svět vizemi o prázdnotě, jež pojídá čarodějnice, nebo o pohřebním bratrství. V jeho utrpení nechybí poetika, ani kus historie (nastudujte si, jak zemřel Giles Corey). Black Wing je pak Barrettův nejvíce elektronický projev, což …
Tenhle text jsem rozepsal zhruba před šesti týdny. Ani za tu dobu jsem nebyl schopný jej dokončit, takže zůstává v podobě polopochopitelných poznámek a asociací, které můžeš s klidným svědomím označit za hromadu sraček. … Příběhy, vyprávěné skrze zdeformované odosobněné hlasy. Frustrace pramenící z všeobecného nepochopení duševní nemoci. Hluboko v sobě. Nikdy ne na dně. Záchvaty úzkosti. Pocit bezpečí, který se dostaví s každým spolykaným rivotrilem. Vize, …
EVENIFUDONTBELIEVE. Málokdo věřil Rustiemu méně než já. Na Green Language zestárnul o deset let, nedorazil na oslavu 25. výročí WARPu v Krakowě, kde byl jedním z headlinerů, a taky se obarvil na blond. Po Glass Swords zůstalo jen světlo na konci tunelu, možná stesk. Nebyl důvod jej nezatracovat. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že nechceme dospělého Rustieho. Rustieho, který není …
Od chvíle, kdy vyšla tahle deska, nemluvím skoro o ničem jiném. Překročil jsem hranice svojí klasické adorace a propadl absolutní posedlosti. Tímto bych se chtěl omluvit některým svým přátelům a svojí holce. Ale jak psal v souvislosti s touhle nahrávkou Jacquesmort, je dobře, když do tebe někdo kope a přesvědčuje tě, že je to skvělý a říká ti, co v tom máš hledat …