Už nevím, kdy přesně jsem se s muzikou Èlga aka Laurenta Gérarda setkal poprvé, ale byla to myslím deska Mil Pluton, jejíž bizarní, znepokojivý zvuk mi rozhodil sandál a donutil mě věřit na nespalitelné mosty mezi musique concrète, tribálním výplachem a kryptickými zaklínadly. Mimochodem mihnul se na ní i Bill Kouligas (PAN). Když teda Low Jackův label Éditions Gravats oznámil Èlgovu …
Nový mix nám poslal Yearning Kru, šéf kolektivu Quantum Natives a jeden z našich momentálně nejoblíbenějších producentů, vydávající na labelech jako Planet MU, Mantile nebo Kaleidoscope. Glass Burrows obsahuje dvacet čtyři minut dříve nevydaného materiálu, v rámci nějž Kru tříští abstraktní krásy a pomocí svého typického zvuku vykresluje další (tentokrát skleněný) fantasy svět, ve kterém bychom chtěli žít napořád. Na tuhle muziku …
Není to tak dávno, co nám Dream Catalogue oznámil nadcházející plán pro vydávání nových alb: „Whenever we feel like.” Ještě, že mám svůj diář vždycky po ruce. Poté, co jeden z majitelů labelu David Russo vydal loni pod aliasem HKE asi devět alb, svěřil se světu se svým alkoholovým démonem a odevzdal Dream Catalogue do rukou nových vlastníků – Danaseus a …
IDM, jakkoliv je tento výraz kontroverzní, okolo sebe vždy soustředil podivíny s culíky, kteří se jednoho dne prvním ranním spojem definitivně odploužili z nekonečné nelegální party a našli svoje místo raději zakořeněni v pohodlném křesle s jedňákem v ruce. Jedním takovým culíkem je i Lord Pusswhip. O tomhle Islanďanovi, jehož jméno by se dalo volně přeložit, s prominutím, třeba jako Pan Kundokára, jsem se …
Aby bylo hned na úvod jasno – tahle deska nezní jako TV znělky z osmdesátek, tahle deska jsou TV znělky z osmdesátek. Aspoň myslím. Dohromady ale tvoří dokonalou utopickou vizi, kde to nejtemnější na co můžeš narazit, představují černé vzory na tygrovaných kamaších jednorožce hrajícího melancholická sóla na saxofon. Label Power_lunch corporation se od roku 2016 specializuje na všemožné mutace vaporvawe, plunderphonics …
Evitceles je bulharský producent, pro jehož emotivní „underwater“ distorze máme zhruba od loňského EP Imperfect Charm na Opal Tapes abnormální slabost. Letos už stihl vydat geniální desku u labelu Seagrave, na níž kombinuje nejšpinavější dub techno s mysteriózním vangelismem, a co jsme se tak bavili, není to jeho poslední letošní release. Tenhle mix je pak asi to nejtemnější, co jsme zatím …
Nakyslá borůvková zmrzlina razantně odmítá držet ve vedru tvar. Roztejká se přes kornout, teče po prstech a čvachtá přímo na beton. Sytě modrá obloha nad parkovištěm, kde nestojí žádný typicky hranatý auto, ani chopper, nic. A to tu pro ně malovali čáry, vždycky dva a půl metru od sebe a rovnoměrně, ať se sem vejdou sebevětší vehikly. Teď všechny ty …
Na únorové Silent Night v Divadle Ponec jsem se asi ve dvě ráno potkal cestou ze záchodu s Loto Retinou (tu noc zavdal v divadle nepopsatelný sci-fi set). Vyprávěl o tom, jak se poslední dny toulal lesem, já zase, jak mám v iPodu všechny jeho desky (cítíš tu symbiózu?) a přišla řeč i na nejoblíbenější labely right meow. Nebylo potřeba zmiňovat Orange Milk …
Třikrát pootočit celým tělem tam a zpět, lehce natáhnout nohy, rukou jemně uhladit polštář, přetřít prostěradlo kůží, několikrát se zhluboka nadechnout, nechat se ležet, nechat se nadechnout, nechat se otočit, natáhnout prostěradlo, uhladit kůži. Album, které poslouchám v noci těsně před spánkem, má většinou zvláštní (až výsadní) postavení – předchází mu rituál uléhání, soubor víceméně pravidelných pohybů a návyků, které však …
Staré nástroje a nová muzika. Zvuk, který je povědomý, ale směřuje někam, kam jsme ještě úplně nedohlédli. To všechno zajímá Park Jiha, jihokorejskou hudebnici, která hraje na piri a saenghwang, bambusové dechové nástroje. Její debut Communion je deskou protikladů. Je to hudba tradiční i futuristická, ambientní ale i free jazzově rozmáchlá, minimalistická i výrazně expresivní, tichá i hlasitá. Hypnotická cesta …