Aby bylo hned na úvod jasno – tahle deska nezní jako TV znělky z osmdesátek, tahle deska jsou TV znělky z osmdesátek. Aspoň myslím. Dohromady ale tvoří dokonalou utopickou vizi, kde to nejtemnější na co můžeš narazit, představují černé vzory na tygrovaných kamaších jednorožce hrajícího melancholická sóla na saxofon. Label Power_lunch corporation se od roku 2016 specializuje na všemožné mutace vaporvawe, plunderphonics …
Evitceles je bulharský producent, pro jehož emotivní „underwater“ distorze máme zhruba od loňského EP Imperfect Charm na Opal Tapes abnormální slabost. Letos už stihl vydat geniální desku u labelu Seagrave, na níž kombinuje nejšpinavější dub techno s mysteriózním vangelismem, a co jsme se tak bavili, není to jeho poslední letošní release. Tenhle mix je pak asi to nejtemnější, co jsme zatím …
Nakyslá borůvková zmrzlina razantně odmítá držet ve vedru tvar. Roztejká se přes kornout, teče po prstech a čvachtá přímo na beton. Sytě modrá obloha nad parkovištěm, kde nestojí žádný typicky hranatý auto, ani chopper, nic. A to tu pro ně malovali čáry, vždycky dva a půl metru od sebe a rovnoměrně, ať se sem vejdou sebevětší vehikly. Teď všechny ty …
Na únorové Silent Night v Divadle Ponec jsem se asi ve dvě ráno potkal cestou ze záchodu s Loto Retinou (tu noc zavdal v divadle nepopsatelný sci-fi set). Vyprávěl o tom, jak se poslední dny toulal lesem, já zase, jak mám v iPodu všechny jeho desky (cítíš tu symbiózu?) a přišla řeč i na nejoblíbenější labely right meow. Nebylo potřeba zmiňovat Orange Milk …
Třikrát pootočit celým tělem tam a zpět, lehce natáhnout nohy, rukou jemně uhladit polštář, přetřít prostěradlo kůží, několikrát se zhluboka nadechnout, nechat se ležet, nechat se nadechnout, nechat se otočit, natáhnout prostěradlo, uhladit kůži. Album, které poslouchám v noci těsně před spánkem, má většinou zvláštní (až výsadní) postavení – předchází mu rituál uléhání, soubor víceméně pravidelných pohybů a návyků, které však …
Staré nástroje a nová muzika. Zvuk, který je povědomý, ale směřuje někam, kam jsme ještě úplně nedohlédli. To všechno zajímá Park Jiha, jihokorejskou hudebnici, která hraje na piri a saenghwang, bambusové dechové nástroje. Její debut Communion je deskou protikladů. Je to hudba tradiční i futuristická, ambientní ale i free jazzově rozmáchlá, minimalistická i výrazně expresivní, tichá i hlasitá. Hypnotická cesta …
Jaké to asi je, ocitnout se na jiné planetě a najít předměty, jejichž účel je vám naprosto neznámý? Nejspíš takové artefakty ohmatáte, zkusíte s nimi manipulovat, ale jejich funkční mechanismus vám pravděpodobně zůstane navždy utajen. Přesto se však můžete dobrat zajímavého výsledku. Asi takhle přistupují Big Bold Black Bone ke svým nástrojům. Emerge je vlastně dvojčetem loňské skvělé a radikální …
Když jsem o Submission to Fantasy psal na twitteru jako o drum and bassovém albu dekády, možná jsem trochu přeháněl. fdsdf bubny a bassy spíše rozkládá a následně intoxikuje futurismem kyberpunkové kinematografie, než aby tě nechal celou noc bezstarostně tančit v triku „Where were u in ’92“. Lásku k breakbeatu a devadesátkovou taneční výchovu ale nezapře. Přes vejcovody parketu se na …
Cucina povera – česky kuchyně chudých, tedy způsob přípravy jídel, kdy se snažíte s naprosto minimálními prostředky vytvořit solidní výsledek (u nás se tento styl vaření snažil zpopularizovat Jiří Babica). Cucina Povera je taky nový projekt holky z Finska, Marii Rossi. Na své desce Hilja si vystačí skutečně s málem, většinou jen se svým vlastním hlasem. Kdybych to chtěl hodně zkrátit, řekl bych, …
Doporučení Sima Hutchinse spolu se studiem tagů uvedených na bandcampu (electronic, ambient, new age, noise, Ukraine) vedlo k neodkladnému nákupu tohoto EP a následnému odjebu celé mojí podstaty. PURE zní asi jako kdyby Kevin Drumm dělal fašírku z ledu a podával ji místo popkornu k dokumentu o vzkříšení. Krystalická experimentální muzika, která je výsledkem vzrušujících nerovnic a dialogů mezi intenzivním a klidným, mezi …