Below you'll find a list of all posts that have been tagged as “gin_platonic”
Kultovní kanadský producent a muž se železnou maskou Blank Banshee vyjel letos poprvé na turné, v rámci nějž díky bohu zavítá i do Brna, přesněji řečeno Kabinetu Múz. Lístky na koncert jsme si pro jistotu koupili už v první vlně. Blank Banshee může být klidně reptilian, dva třináctiletí nerdi, co si na promo fotkách sedí na ramenou, nebo další projekt Aphexe Twina. Faktem zůstává, …
Před všemi blunty, lolinami a babyfathery tady byli Hype Williams, které mám – pro jejich kouřový opar a smyslný trip – z celého výčtu stejně nejradši. A když píšu „byli“, nechci tím říct, že už nejsou, nebo jsou a nebudou, případně neměli být. S tímhle projektem to totiž bylo vždycky trochu mysterióznější. Snad nejvýrazněji tento status potvrdili Dean Blunt a Inga Copeland …
Přesně před týdnem se v ostravském Provozu Hlubina konal showcase experimentální hudby Zhluk. V geniálním prostředí těžebních věží vystoupil například „pure data“ projekt Šumař, droneoví doomaři Lhostejnost, Dark Astral nebo noise-jazzové duo Fokumé. Atmosféra byla industriálně intimní, nikdo nikoho neprudil se vstupným, a když jsi zrovna stál mimo hlavní objekt, zvuk se monoliticky valil prostorem, narážel do okolních budov a připomínal pečlivě …
Několik dní po svém setu na letošním ročníku Fluff Festu nám 93echoesandsirens poslal mix (horkou) jehlou sešitý jak z oblíbených věcí, tak z vlastního materiálu. Modulátory mizí ve stínu Boha F.B.I. a vynořují se těsně před příchodem severské bouře. Konec patří běsu. Get burned. ©gin&platonic Recommend if you like: hrubý byznys
Za ty roky, co známe Bena Frosta, jsme skoro zapomněli, že není jenom zakladatelem dneska tolik populárního stěhování na Island, ale především muzikant, geniální skladatel, muž s citlivým uchem a kamarád Briana Ena a Tima Heckera, jemuž je zároveň “osudovým” studiovým engineerem. O jeho intenzivních vystoupeních a erekcích přivozených noisem už bylo napsáno dost, stejně tak o vlcích vyjících na měsíc …
Tohle bude rychlovka, spěchám do večerky pro chipsy, takže sem víceméně jen zkopíruju úryvek toho, co k albu napsal boomkat: „… unrequited love and the Haitian revolution packaged up as pitched-up autotuned vocals inside upfront reggaeton bumpers.“ Mně osobně to ke zvlhnutí hráze stačilo. Album vyšlo na Hundebiss Records, což je kouzelný, lehce přehlížený label, na němž se dále objevují …
Už několikrát jsme uvažovali, že na blogu založíme sekci s názvem „Under the skin“, v rámci níž bychom stručně představovali alba, filmy, knihy, ze kterých aktuálně chčijeme maggi v kostkách, ale nestíháme o nich psát. Pak si vždycky uvědomím, že nejsme Pitchfork, ani jiné čtené médium, a že na okraji, kterému říkáme doma, není potřeba to tak hrotit. Navíc momentálně beztak nikdo nemáme …
S výjimkou několika děl Manoela de Oliveiry, Miguela Gomese a Pedro Costy se v portugalské kinematografii příliš neorientuju. Ornitologa, zatím poslední film lisabonského solitéra a nekonformisty João Pedra Rodriguese, jsem si doporučil sám, i přestože se o jeho dílech traduje, že oplývají samoúčelnou explicitností, jsou zdlouhavé a nepochopitelné. ~ A teď spojku „i přestože“ v předešlé větě nahraď spojkou „protože“. Lepší. Zdlouhavé filmy, …
O další mix pro blog se postaral náš velký oblíbenec, gruzínský producent Aghnie, spojený třeba s kolektivem Jerome. Jeho track Ivy z letošního EP Club Envy tříštil folklór o post-klubový beat a ukázal tzv. kudy vede cesta. Celá osmiskladbová nahrávka je pak solidní grower „with a barrage of eco-friendly synthetic flutes, quirky but labyrinthine percussion and a kind of hypothetical global-R&B …
Jak bude znít album, které natočí producent po tom, co příliš často zavdává sportovní dokumenty na ESPN a životopisné filmy? Odpověď nabízí Philippe Hallais, jinak známý jako Low Jack (#12 loňského žebříčku alb roku), s novou deskou An American Hero. Hned na úvod se nabízí paralela s majstrštykem Last American Hero hypnagogického vizionáře a apokalyptického jezdce Jamese Ferrara. Prostřednictvím něj Ferraro meditativně nahlíží …