sami-blood-sameblod-venice-2

Film: Sámská krev

gin_platonic Filmy Leave a Comment

Předevčírem, 6. února, byl významný den pro jednu početnou skupinu obyvatel severských zemí – Sámy. Letos uplynulo sto let od kongresu v norském Trondheimu, vůbec první příležitosti, při které se potkali představitelé Sámů ze Švédska a Norska, aby projednali některé společné problémy bez ohledu na zemi, ve které žijí. Ačkoliv nyní probíhají velké oslavy za doprovodu sámské hymny, tradičních písní, šatů a jídla, v minulosti najdeme období, jež byla pro toto původní obyvatelstvo méně radostná, a tyto kulturní prvky neexistovaly nebo byly potlačovány. To potvrzuje také nový koprodukční film režisérky Amandy Kernell.

Ve snímku, odehrávajícím se ve Švédsku, se prolínají dvě časové roviny – současnost a flashback do období 30. let minulého století, který tvoří hlavní dějovou linii. Právě tehdy mladá sámská dívka Elle Marja opouští stanoviště své rodiny chovající soby v horských pastvinách a se sestrou odjíždí na internát speciálně zřízený pro sámské děti. Ty jsou zde nuceny mluvit švédsky a dodržovat přísný režim izolované školy. Elle Marja však touží po dalším vzdělání a hodlá se z ponižujícího prostředí vymanit, což souvisí s další událostí: Švédsko bylo první zemí na světě, kde vznikl vládou podporovaný Státní institut pro rasovou biologii a jeho eugenické programy zahrnující statistiky i fotografie přibližně 100 000 obyvatel. Ponižujícího měření a focení se nevyhnuly ani děti v sámském internátu. Setkávaly se také s posměšky za svůj vzhled nebo předsudky o nižší inteligenci. Elle Marja se s tím nehodlá smířit a hledá příležitost k útěku.

samska-krev

Žádné dlouhé životopisné pojednání od dětství po stáří však nenásleduje, děj je po několika týdnech utnutý a opět se vracíme do současnosti postavy, kdy je Elle Marja již v pokročilém věku (přesnější dataci lze stěží odhadnout). To vzbuzuje otázky, co se mezitím stalo. Film neodpovídá. Leccos se dá odvodit a vnímavost je třeba po celou dobu projekce – obecně se zde nemluví více, než by se muselo. Můžeme si pouze domýšlet, do jaké míry je to v retrospektivní části způsobeno nedokonalou znalostí švédštiny hlavní hrdinky nebo její přirozenou stydlivostí, nejistotou a obavami při jednání s ostatními lidmi, ať už s vlastní rodinou nebo rodilými Švédy. Pozorujeme plastický tvar její (dříve jasně definované a později odmítané) identity „sámství“ v interakci s dosud neznámým, městským prostředím a životem v něm. Můžou to být zcela zjevné činy (zničení tradičních šatů, románek s uppsalským chlapcem) nebo ty méně nápadné, dokonce neviditelné: přemýšlení a vznik rozhodnutí kdesi hluboko uvnitř sebe sama, divákem tušený pouze v postoji, mimice a gestech postavy.

Váhy zisku a ztráty jsou nepoužitelné a nedá se říct, zda se Elle Marja zachovala správně nebo špatně, jestli její činy více škodí nebo prospívají (a komu). Film se místo jakýchkoliv soudů zaměřuje na vývoj hrdinky, vyplývající z dobrovolného rozhodnutí pro změnu, kdy je třeba počítat s nejširší škálou následků ve všech oblastech života a také předsudky většinové společnosti i rozkolem s rodinou a s generacemi předávanými zvyky. V závěru se nabízí otázka, zda je možné smíření se s vlastním původem, a to po mnoha desítkách let.

Snímek byl oceněn cenou za nejlepší herecký výkon v hlavní roli na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu a hlavní cenou na festivalu v Göteburgu, v českých kinech bude uveden 23. února. Zapište si do diáře. ©krystufekrobin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *